Zatočíme s korupcí

Onehdá jsem v televizi zaslechla cosi o boji s korupcí v souvislosti s veřejnými zakázkami a anonymními majiteli firem, vlastnícími balíky akcií vystavených na doručitele.

Pán, kterého v jakémsi pořadu na Čt24 moderátor zpovídal, se nechal slyšet, že tato praxe sice podporuje, ba přímo umožňuje korupční prostředí, nicméně s tím nejde nic dělat, neboť vlastnictví bezejmenných akcií je v této zemičce legalizováno zákonem a vyřadit takovéto anonymní firmy ze soutěží o veřejné zakázky nelze, neboť by se to dalo považovat za - považte - diskriminaci. No co by tomu řekl Brusel! A samozřejmě - to, že je vlastník firmy neznámý a firma sídlí třeba někde na nějakém exotickém tichomořském ostrově přece neznamená, že je na takové firmě a priori něco podezřelého, že... Potlačila jsem svůj vrozený pesimismus a sklon vidět ve všem to horší a zapřemýšlela, jaké čestné a bezelstné důvody by mohl mít člověk zakládající akciovou společnost k tomu, aby zatajil svou účast na jejím provozu, hospodaření a z něj plynoucích ziscích či ztrátách. I když...jedovatou slinu jsem si neodpustila...kdo kdy slyšel a ztrátové anonymní firmě, že... Třeba se, chudák či chudinka, rozvádí a tedy nechce, aby z jeho pracně vydřených peněz měl prospěch jeho nevěrný, zlý a nesnesitelný bývalý partner. No...tak úplně čisté to není, ale dá se to pochopit. Nebo naopak - jeho okolí ho doposud považovalo za outsidera, outsider tajně založil nebývale prosperující firmu a pak - pic kozu do vazu - jednoho krásného Štědrého večera vytáhne balík akcií a podělí rodinu i známé. Ti budou koukat... Anebo nechce, aby si kdokoliv mohl dohledat na internetu, že ten nenápadný pán, co bydlí vedle v paneláku v jedna plus jedna spolu s manželkou, dětmi, tchýní, psem, kočkou a akváriem s dvěmi pavími oky je vlastně multimilionář.... Nebo je nesmělý ...a léčí se.... Koneckonců je možné všechno, fantazii se meze nekladou, ale tak nějak mi přijde, že všechny ty nevinné teorie maji jeden jediný malinkatý háček. Nedokážou totiž vysvětlit, jak je tedy možné, že tyhle anonymní firmy, založené vlastníky plnými čisté nevinnosti z pouhopouhé touhy po ničím nerušeném soukromí, vyhrávají jeden konkurz na veřejnou zakázku za druhým. A nejsou to zrovna troškaři, pod desítky, ba stovky miliónů nejdou. Viz třeba tohle - http://byznys.ihned.cz/c1-51871300-jak-funguji-firmy-s-tajemnymi-vlastniky-ktere-ziskavaji-miliardy-od-statu Ale nemusíme nakonec chodit tak daleko - stačí matička měst a její Opencard, že... Kdybych chtěla opravdu popustit uzdu svému, jak už jsem psala, vrozenému pesimismu, případně za posledních pár let získané podezíravosti, mohla bych klidně i napsat, že ten úžasný zákon o anonymních firmách si naši politici schválili jako takovou "malou domů"...a že bychom se možná docela divili, kdyby někdo zázračnou oponou trhnul a vyloupnul z anonymity všechny ty záhadné vlastníky oněch veleúspěšných firem. Ale vyloučit je z veřejných zakázek? To přece nejde...a následuje kouzelné slůvko diskriminace. A další - Brusel. A kdyby to nestačilo, tak třeba i abrakadabra. Jo, to se to u nás bojuje s korupcí, že... A tak naše veřejné peníze...a opravdu naše, z našich daní pocházející...si budou dál a dál rozdělovat jakési bezejmenné postavy odkudsi z Panenských ostrovů...a my, daňoví poplatníci, budeme dál a dál nuceni držet...no krok. Protože máme přece zákon a zákony se musí respektovat. A ještě také můžeme sborem zatleskat naší vládě, poslancům a senátorům. Protože s tou korupcí, s tou teda teď už doopravdy zatočej. No fakt...upřimně.