Za komunistů to bylo zadarmo

     Poslouchala jsem včera jakýsi diskusní pořad na Českém rozhlase. Debata se týkala sponzorské, či řekněme - dobročinné - akce, jejíž výtěžek bude věnován na léčbu dětských onkologických onemocnění. A řeč se stočila i na zdravotnictví obecně a, jak jinak, na regulační poplatky.

     Do diskuse se zapojili telefonicky i posluchači, včetně jedné paní, která ve svém poněkud obšírnějším vstupu sdělila národu, že když ona byla před třiceti lety na operaci žlučníku, bylo to všechno zadarmo. A že tedy nechápe, kam ty peníze v tom zdravotnictví jdou, protože když ona byla před třiceti lety na operaci žlučníku, bylo to všechno zadarmo. A proč má tedy dneska platit nějaké ty poplatky, když ona před třiceti lety byla....atd. Magické slůvko "zadarmo" se linulo jako pověstná červená nit celým jejím monologem, nepřesvědčil ji ani jeden z přítomných lékařů, když vysvětloval, že dneska je medicína pokročilejší, a tudíž dražší, že jsou dostupné přístroje a léky, o kterých si naši lékaři před oněmi třiceti lety mohli nechat tak akorát zdát, a ty také něco stojí, že dnes jsou léčitelné i nemoci, které před oněmi třiceti lety byly definitivní. Jenže, koho to zajímá...před třiceti lety to bylo přece zadarmo.

      A já se tak nějak v duchu vrátila do té doby před třiceti i více lety, kdy u nás všechno patřilo všem a všechno bylo zadarmo. Vzpomněla jsem si na pana doktora Kubelku, který v šedesátých a sedmdesátých letech léčil obyvatele naší malebné vísky a na jeho pevné taxy  - za prohlídku v ordinaci pět korun, za předepsání léků dvě koruny a za návštěvu doma u pacienta deset korun. Ovšem zdravotnictví bylo zadarmo.

      Vzpomněla jsem si na svojí matku, která, vlastníc velice špatný chrup a nechtějíc chodit měsíc s kapesníkem před bezzubými ústy, nenápadně vsunula do kapsičky místního zubaře pět set korun. Tenkrát, v době, kdy šunka stála deset deka čtyři koruny, těch pět set tvořilo čtvrtinu jejího měsíčního platu. Pravda, nový chrup se jí blyštěl v ústech do týdne. A zdravotnictví, včetně zubaře, bylo tenkrát přece zadarmo.

      Vzpomněla jsem si na dědu, kterého na stará kolena postihla zlomenina nohy v krčku a na nesčetné lahve gruziňáku - pro mladší čtenáře tehdá v sedmdesátých letech jedna z nejdražších značek koňaku, dostupná za koruny v našich socialistických obchodech - pytlíčky kávy a i pár obálek daných z ručky do ručky lékařům v okresní nemocnici. A děda stejně umřel...na zápal plic. Ale zdravotnictví bylo tenkrát samozřejmě zadarmo.

      A vzpomněla jsem si také na svého přítele, který se před dvěma lety zrakvil na kole - no, zkuste jet na kole po kamenité cestě z kopce a frajersky přitom pokuřovat - a zlomil si klíční kost. Vzpomněla jsem si na úžasné chování sestřiček v naší bývalé okresní nemocnici, nyní vlastněné akciovou společností, na okamžitý rentgen, ošetření, hospitalizaci...další dny následovala operace, kterou příteli pan doktor krok po kroku vysvětlil...pravda, nebylo to zadarmo, stálo to devadesát korun, protože jsme tam přijeli v neděli a platili jsme tím pádem pohotovost...a stodvacet korun za pár dní hospitalizace, ovšem těch devadesát korun za pohotovost bylo příteli z nemocničního poplatku odečteno.

      No...ale co naplat. Když ona ta operace žlučníku byla před těmi třiceti lety zadarmo....