Už vím, kdo jsou obyčejní lidé

     "Studentské volby" dopadly jak sedláci u Chlumce roku 1775. A nebo že by to byl Shakespeare - Mnoho povyku pro nic?"A mě tak napadlo, že bych nechtěla být v kůži ředitelů škol, kteří se zalekli "doporučení" hejtmanů a z celého projektu cukli. Jakpak to asi vysvětlili svým žákům?

     Učitelské povolání nemá v naší dnešní společnosti moc vysokou reputaci. Mládež je, jak jinak a v jako každé době, drzá, nevychovaná, učit se to nechce, haranti, své učitele zesměšňují, natáčejí na mobily, a vůbec všeobecně si dělají co chtějí. Rákosky už dávno nejsou in a chudák učitel nemá moc prostředků, jak si získat úctu, obdiv a tím pádem i respekt svých žáků. A teď ještě další rána.

     Představuji si ředitele školy, která se hrdě přihlásila k projektu nadace Člověk v tísni, a hodlala uspořádat Studentské volby. Představuji si ho, jak si přečte doporučení Asociace krajů či jak se to jmenuje...postaví se před své studenty a řekne...řekne co? "Milí studenti, oni mi vyhrožují a já jsem srab a couvnu?" Nebo bude papouškovat argumenty napsané v "doporučení" s naivní vírou, že to studenti pochopí a on že u nich neztratí poslední zbytky úcty?

      Ovšem představila jsem si i sama sebe v roli onoho ředitele, tedy ředitelky, školy. Ředitelem nebude povětšinou dvacetiletý mladík či mladice, spíš to bude člověk ve středních či pokročilejších letech, s rodinou, dětmi, možná hypotékou či půjčkou...s kariérou, kterou budoval desítky let...

      A teď má dvě možnosti. Buď bude u svých studentů za hrdinu, ale může se mu stát, že přijde o všechno, co leta budoval, včetně místa...a v řekněme padesáti se nové místo shání velice, velice těžko...nebo uvede školu do problémů, protože její zřizovatel kraj škole zatrhne finance a vůbec jí začne nenápadně házet imaginární klacky pod imaginární nohy, a nebo bude mít místo, finance pro školu, ale u studentů bude odepsán. Babo, raď...I když jsem takřka baba, já neporadím. Sama nevím, jak bych se zachovala....

       Jenže, to už tady přece bylo!!! To už jsme my starší zažili, možná proto je tak snadné rozeslat "doporučující" dopisy. I proti tomu jsme kdysi, před dvaceti lety, zvonili klíči, i proti tomu šli tehdejší studenti, dnes možná ti ředitelé škol, na Národní třídu. A k čemu to všechno bylo...

       K vytvoření demokratické společnosti? Proboha, kde je tady nějaká demokracie, když stačí pár písmenek z příslušných míst...a všechno je najednou jinak? Máme sice hafo politických stran a politiků, kteří to s námi, hlavně před volbami, myslí jen a jedině dobře, ale kterápak strana, kterýpak politik, se ozval, zkritizoval "doporučení" , postavil se za ředitele škol a za celý ten studentský projekt? Možná se pletu, ale nevím ani o jednom. Ani z leva, ani z prava, případně ze středu.

        Co vím je to, kdo jsou ti "obyčejní" lidé. Jsme to my, my všichni, bez rozdílu stranických sympatií. Alespoň v očích těch "neobyčejných". Těch, kteří nám slibují tu třinácté důchody a rozhazování státních financí, tu reformu zdravotnictví a úzkostlivé šetření. Předvolební plakáty jsou jedna věc. Předvolební chování věc druhá.