Ty vole,

     pravil postarší pán v kvádru a kravatě svému přibližně stejně starému společníkovi. "Si představ, vole, že mám pod sebou patnáct Ukrajinců, vole, makaj jak zběsilí, vole, a já abych tam s nima čumákoval vole do šesti vole."              "Nojo, vole," odvětil ten druhý pán, v džínech a kožené bundě. "To máš vole blbý, vole, je nemůžeš poslat domů, vole?"                          

     Ta slova mě definitivně probrala z lehké dřímoty, do které mě předtím ukolébal rytmus kol vlaku a i trochu únava z práce.  Samozřejmě je neslušné naslouchat cizím rozhovorům, ale neměla jsem na výběr, pánové stáli na plošince u dveří nedaleko ode mě a hovořili hlasy nikterak tlumenými.  A mě zakrátko víc než téma jejich hovoru zaujala frekvence slov "ty vole" v jejich řeči.  Kdyby slovo učiněno tělem bylo, z celkem čistého a zachovalého vagónu pantografu by se rázem stal dobytčí vlak do městských jatek a pro bučení hovězího dobytka by nebylo slyšet vlastního slova.

     Uvažovala jsem o tom, zda-li mají tito dva pánové rodiny, a v případě že ano, jestli stejným způsobem titulují svou manželku, syna či dceru, případně tchyni. Jestli přijdou domů, praštěj aktovkami do kouta a řeknou své drahé polovičce - to byl dneska vole hnusnej den vole, a nebo - večeře se ti vole povedla vole. Nebo že by s ohledem na to, že jejich manželka je rodu ženského změnili oslovení na - ty krávo?

     A co asi tak řeknou dětem...jak to, vole, že máš pětku, vole? A jakpak asi mluví jejich potomci...jestlipak je pro ně vůl také naprosto samozřejmá, ba nezbytná, součást vět, a jak tedy mluví nebo mluvili ve škole, a co děti jejich dětí...vždyť i za mých mladých let bylo značně převolováno.

     Své úvahy jsem rozšířila na hledisko takřka celosvětové. Vyskytuje se podobné jemné oslovení i v jiném jazyce? Nebo jenom u nás je vůl věčný a nesmrtelný?

   Volové rozmlouvali, cesta ubíhala a posléze vláček zastavil na nadraží v naší malebné vísce. Chystala jsem se vystoupit, nicméně pánové stáli ve dveřích jako...no jako ti voli. A protože mi občas jazyk pracuje rychleji než mozek, k mému vlastnímu překvapení za mě vypadlo:

"Uhněte, volové."

     Udivené hovězí opravdu ustoupilo, já využila momentu překvapení a vystoupila. Rychleji než obvykle. To pro jistotu...údiv by nemusel dlouho vydržet a kdo ví, co se dá čekat od rozzuřeného vola.