Proč živíme dvě stě poslanců v parlamentu

a ještě k tomu Senát?

     Volby prezidenta se blíží.  Dokonce už je jisté, že to budou opravdové volby a stávající prezident bude mít dost vážného protikandidáta. A na vážených poslancích parlamentu a senátorech bude, aby podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a podle poslaneckého slibu, který toto jejich vědomí a svědomí nadřazuje stranickým žabomyším válkám, zvolili v tajné volbě toho lepšího z obou kandidátů.

     Opravdu podle svého svědomí? Nevěřila jsem svým očím, když jsem se v novinách dočetla, že vedení sociálních demokratů si může mozky až zavařit vymýšlením kontroly, jak který jejich stranický kolega poslanec volil, a běda tomu, kdo do volební urny nevhodí hlas pro toho jediného správného. Správného pro stranu, samozřejmě. Prý proto, aby v případě, že komunisté budou volit pana Václava Klause, nebylo možno vytýkat sociální demokracii, že učinila taktéž. Nějak mi ta logika tohoto zdůvodnění pokulhává, už proto, že doposud sociálním demokratům naprosto vůbec soulad s komunisty nevadil. Ale změna je, jak koukám, život, hlavně ta účelová.

     Ovšem jiná logika věci mi velí zamyslet se nad tím, proč vlastně živíme v parlamentu dvě stě poslanců a ještě jako přívažek senát. Vždyť by na všechno stačil jeden jediný pověřenec z každé parlamentní strany. Zjednodušil by se volební zákon, lidé by nevolili kandidáty, ale rovnou jednotlivé strany, poté by se zvolené strany dohodly, kdo z které půjde do vlády a zároveň by pověřili jednoho svého zástupce pro komunikaci s vládou. Vláda by předložila návrh zákona předsednictu jednotlivých stran, předsednictvo by se dohodlo a příslušný zástupce, nebo chcete-li poslanec, jeden z každé strany by pak už jen hlasoval, samozřejmě v souladu se stranickou linií. Běda, kdyby snad chtěl mít, nedej bože, vlastní názor.

     Víte, co by se ušetřilo ve státním rozpočtu peněz, které by mohly být vynaloženy daleko účelněji? A jak by se zjednodušila administrativa? A co starostí, úplně zbytečných, bychom si ušetřili my, obyčejní voliči? Jednou za čtyři roky bychom dali hlas straně svého srdce...a pak děj se vůle páně...tedy strany.