Pes není věc

a vůbec žádný živý tvor, ani ta vysmívaná slepice, není věc, ať si zákon říká cokoliv.

K tomuhle výplodu mé grafomanie mě přiměl článek pana Ladislava Blaháka http://blahak.blog.idnes.cz/c/172418/Pes-je-vec-aneb-muze-byt-vec-tyrana.html. Trošku se v něm zamýšlí nad rozporem v zákonech - na jedné straně je pes, potažmo tedy každý živý tvor, kterého člověk chová pro svou potěchu či obživu - věcí a na straně druhé máme zákon proti týrání zvířat. Je to fakt - jak může být věc týrána? Když okusujete tužku, také vás nikdo nezavře za týrání, že... Jenže - myslím si, že je na čase, aby byl zákon změněn. Žádný živý tvor, ani ta kráva, kterou povětšině známe v podobě guláše či svíčkové, není věcí, a i když nás živí, nezaslouží si mizerné zacházení. A ani ten pes, který nás, na rozdíl od jiných národů, nebo lépe řečeno kultur, neživí, ale chováme ho spíš jako pomocníka či společníka, není věcí. Copak se na vás umí věc podívat tak, že jí čtete slova z očí? Mám psy tři. Ne vlastní vinou, všichni jsou nalezenci. Jednoho jsme našli uvázaného k plotu, všechny nás pokousal a dost dlouho po nás vrčel, než zjistil, že u nás mu fakt nic nehrozí. Další dva jsme dostali od místních hasičů, našli totiž při cvičení v lese krabici s asi měsíčními štěňaty a protože je nikdo nechtěl, byla štěňata určena na likvidaci. Až nějakou dobrou duši napadlo, že když už máme jednoho nalezence, mohli bychom mít hned tři. Odmítli byste je? Odmítli byste dva uzlíčky chlupů a vyděšených očí? Z dvaceticentimetrových uzlíčků vyrostli dva čtyřicetikiloví němečtí ovčáci, no a plus jeden labrador dá dohromady docela slušnou smečku. A tihle tři pazdráti, co mi rozumějí každé slovo, co si se mnou povídají očima, co přesně vědí, že tohle nemohou a tamto jim projde, ti že jsou věc? Copak si věc umí říct o to, že chce jít na zahradu, nebo že se chce pomazlit či že má žízeň a v misce - paničko lajdácká - není už ani kapka vody? Nebo vás věc vítá, když přijdete domů, a kdyby tam s vámi nemluvila ani noha od stolu, jak říkávála kdysi jedna má kolegyně, tak ten pes, ta věc, s vámi bude "mluvit" vždycky. Umí snad věc - v případě, že vám není zrovna moc dobře na duši a máte slzy na krajíčku, přijít a olíznout vám hubu od brady po čelo a říct tím - kašli na to, vždyť já jsem tu s tebou... Píšu o psech, protože psy mám. Někdo má to samé s kočkou, někdo chová rybičky a uklidňuje se pohledem do akvária, někdo si povídá s andulkou nebo s myší, křečkem...mám kamaráda, který chová hady a nedá na ně dopustit, jiná moje kamarádka má koně. Každý, kdo choval nějaké zvíře či se zvířaty pracoval, ví, že každé zvíře má svou osobnost, svou povahu, inteligenci, oblíbené a neoblíbené činnosti...má snad tohle nějaká věc? Může vám dát třeba auto najevo, že po téhle silnici nechce jet? Dost těžko, že...Ale kůň, dle zákona věc stejně jako to auto, vám to dá najevo velice jasně a zřetelně, někdy i tak nějak trochu bolestivě-)) Bylo by na čase změnit ten hloupý zákon. Ne až do takového extrému jako třeba ve Španělsku, kde chtěli tuším gorilám přiznat veškerá práva jako lidem...kupodivu o povinnostech jsem tenkrát v tom článku nic nečetla, ale aspoň tak, že zvíře není věc. Že zvíře je živý tvor. Se všemi výhodami a nevýhodami živého tvora, s radostí, smutkem, bolestí i slastí, láskami a nenávistí. A i když je třeba určeno na maso, kvůli nám, nevegetariánům, že není nutno s ním zacházet jako s něčím, co nemá cit. I moje babička, než dala tomu králíkovi ránu za uši či usekla kohoutovi hlavu, ho dobře krmila a starala se o něj. A říct jí, že její zvířectvo na dvorku, které vlastně ve své podstatě slouží pro zpestření jídelníčku její rodiny, jsou věci, tak by dotyčnému asi vrazila facku. Tak jako mně, když jsem jako dítě hodila kámen po kohoutovi, protože "týral" slepice, a trefila ho rovnou "na komoru". Kohouta jsme, pravda, měli ten den k obědu, ale já dostala nepočítaných. Za týrání zvířat, ne za poškození věci....