Pandemie prasečí chřipky je podvod století,

     pravil Wolfgang Wodarg, šéf zdravotnického úseku Rady Evropy. Prostě šikovné šibalství farmaceutických firem ve spolupráci, snad nevědomé, s celosvětovými médii.

     Možná se pletu, ale mám dojem, že u nás se o téhle neskutečné manipulaci s lidmi a s prostředky státních rozpočtů snad všech zemí bez výjimky dost mlčí. Kromě několika strohých zpráv v tisku a zmínky v televizi a rozhlase je ticho po pěšině.

      Snad kolem žádné pandemie, či lépe řečeno hrozby pandemií, nebylo tolik rozporuplných zpráv jako kolem pandemie prasečí chřipky. Svět pokorně vstřebal poplašné zprávy o nemoci šílených krav a pokorně vybíjel celá stáda skotu při sebemenším podezření na výskyt této choroby. Občas se sice ozvaly nesmělé hlasy, upozorňující na to, že tahle nemoc tu existuje už mraky let a že pro prevenci stačí dobrá tepelná úprava, jinak řečeno, nejíst hovězí polosyrové, ale svět vsadil na jistotu. Však také pod kudlou řezníků umíraly jenom nevinné krávy, potrefeným pěstitelům to stát nahradil, takže vlastně zas o tolik nešlo.

      Jen utichl poplach kolem zešílevšího hovězího, zbláznil se svět pro změnu zase z opeřenců. Na divoce žijící ptáky se dost dobře nemohlo, tak člověčí strach o svoji tělesnou schránku odnesli pouze ptáci domácí. Najít na dvoře mrtvolu kuřete rovnalo se rozsudku smrti pro všechnu drůbež v okolí několika kilometrů, včetně papouška. Ale zas nešlo o moc, jenom o životy slepic, hus, kachen a vůbec všeho, co bylo na dvoře a mělo peří a křídla. Jistota je jistota.

     Kdoví, jestli právě tohle nevnuklo managerům farmaceutických firem ten nápad s velkým N. Když člověk dokáže ze strachu obětovat stáda dobytka a hejna slepic jen při pouhém podezření, že by se, kdyby se, co by byl asi ochoten obětovat v případě reálném, kdy by mu šlo o život takřka hmatatelně. Asi stačilo znát pár správných novinářů, roztrousit něco drobných na správná mista...a pandemie byla na světě. A s ní i úžasná, kouzelná a spásná vakcína. Vynalezená tak rychle a s tak perfektním načasováním. Která vláda by si dovolila hrát si se zdravím svých voličů a ten zázrak novodobé farmaceutiky nekoupit?

     Páni farmaceutičtí manažeři si namastili kapsy tak, že jim omastek tekl i po nohavicích kalhot, státní rozpočty byly zas o něco tenčí a ve skladech leží a bude ležet nepotřebná vakcína. Účel splněn, zapomeňte.

     Jenže...co do těch lidí, kteří se dali očkovat, bylo vlastně vpraveno? Opravdu vakcína proti zmutovanému prasečímu viru? Nebo placebo? Nebo něco jiného? Staly se celé národy pokusnými králiky několika farmaceutických výzkumů? Hazardovalo se skutečně se zdravím lidí? Kdo ví...Ovšem, farmaceutické firmy jsou z obliga. Ony jen dodaly vakcínu, to vlády jednotlivých států doporučovaly svým občanům očkování...

     Dejme tomu, že vakcína je v pořádku. Ale co v pořádku není, je morálka manažerů velkých farmaceutických firem. V pořádku není obrovské, možná nenapravitelné, zneužití lidské důvěřivosti. Kolik lidí teď uvěří a dá se očkovat, vyskytne-li se hrozba další, tentokrát už opravdové, pandemie?