Nemyslíš, zaplatíš

Sdružení obrany spotřebitelů zahájilo rozsáhlou informační kampaň, pomocí které upozorňuje zejména starší lidi na rizika při nákupu zboží na předváděcích akcích, neboť zboží je zpravidla předražené a má pochybnou kvalitu.

Krátká zprávička z dnešních rozhlasových zpráv. A já si tak říkám, proboha, tyhle podivné obchodní organizace, založené jen a jedině na matení, dokonce by se chtělo říct - na oblbování - lidí, tady fungují bezmála dvacet let. Dvacet let se ví, že koupit si něco na takové předváděcí akci rovná se v mnoha případech finanční sebevraždě...a stejně se dvacet let lidé těch akcí účastní, dvacet let na nich nakupují, podepisují nevýhodné až, tvrdě řečeno, zlodějské smlouvy, a dvacet let se diví, že se nechali napálit. Nepochopím to. Kdysi dávno, někdy začátkem devadesátých let, kdy tady bylo podobné podnikání přímo v plenkách, jsem se jedné takové předváděcí akce zúčastnila. Ve schránce jsme tehdá našli letáček - a prý výlet do Německa za sto padesát korun, v ceně doprava a oběd, autobus nám stavěl takřka u nosu...no nekup to. Já měla volno, dítě jarní prázdniny a manžel dovolenou, tak jsme chvíli před určenou hodinou postávali spolu s hloučkem místních důchodců před sokolovnou. Tenkrát jsem ještě netušila, co takový "výlet" obnáší, dneska bych řekla - klasický scénář. Autobus nás asi po dvou hodinách cesty vyklopil před nějakou hospodou kdesi, dodneška nevím, která že to byla česká víska, organizátoři-obchodní zástupci nejmenované firmy nás nekompromisně nahnali dovnitř, posléze jsem zjistila, že nás v tom hospodském sále dokonce nechali zamknout, a vymývání mozků začalo. Jednalo se, pokud si dobře vzpomínám, o nějaké přikrývky a polštáře z mikrovlákna. Několikahodinová přednáška o výhodách této jedinečné koupě vyvrcholila opulentním obědem v podobě připálených moravských brabců a oschlého knedlíku, pití jsme si platili sami...a pak následovalo opět další přesvědčování. Dcera se nudila, nyní exmanžel se bavil a obdivoval řečnický výkon mladíka, jehož finanční odměna se zřejmě odvíjela z ceny prodaných kusů a tomu odpovídala i jeho výřečnost, a já se proklínala, že jsem vůbec do toho busu strkala nos. V klidu mě držel pouze slíbený výlet za hranice všedních dní - do toho vysněného německého Freibergu, kde jsme mínili zakoupit nějakou tu hru na Playstation. Abych to zkrátila - mladíkova výřečnost, podpořená jistou nestřídmostí mezi důchodci - rum a pivo opravdu není dobrá kombinace, když se jedná o obchod - slavily úspěch. Asi tak šest postarších občanů se nechalo doslova ukecat k nákupu onoho převratného vynálezu v oboru přikrývání a hned na místě podepsali smlouvy - jedna přikrývka bratru i sestře dvacet tisíc, polštář deset...jeden obstarožní manželský pár nesobecky myslel dokonce i na rodinu své dcery a koupil ty úžasnosti hned čtyřikrát - jestli vyplázli těch sto dvacet tisíc nebo na ně příslušná firma poslala exekutora, to už opravdu nevím... A dvě perličky na závěr. Do toho Freibergu jsme nakonec nejeli - prý se akce protáhla a bylo už pozdě...a o pár měsíců později jsem zahlédla ony převratné přikrývky v jakémsi katalogu...cena- pokud si dobře vzpomínám - sedm tisíc. Za obé, polštář i deka. V naší republice máme zákonů, nařízení a vyhlášek až hanba. Některé nás dokonce chrání před námi samotnými - teď mě třeba namátkou napadá povinnost nosit ochrannou helmu na kolo či lyže, či předepsané nůžky v předepsané autolékárničce. Ale před těmito podivnými praktikami oněch podivných obchodních organizací nás zákon nechrání, přestože by se dalo říct, že se jedná o programové klamání a ohlupování zákazníka. Přestože zboží je prokazatelně předražené. Jo, nemyslíš, zaplatíš. A pomoci se nedovoláš.