Konečně mi někdo otevřel oči II

aneb kdo řekne A, musí tu abecedu už nějak dokončit.  Před dvěma měsíci jsem napsala článek reagující na některé výroky a témata v článcích pánů Rzezabka a Jungwirtha.  Byl to článek hodně emotivní, při jeho psaní mi adrenalin bublal i ušima a písmenka mi před očima rudla vzteky. Dokonce jsem přemýšlela, dá-li se pohostinskému vystupování těchto dvou bloggerů tady na tomto blogu nějak zamezit. Tedy...dvou bloggerů, zlí jazykové tvrdí, že se za těmito jmény skrývá blogger jediný, s jiným jménem, ale to může a nemusí být pravda. Nicméně, dva měsíce uplynuly, já začala na věc pohlížet jinýma očima.   

     Bloggy jsou moderním Hyde Parkem, a tak jako v londýnském Hyde Parku řečníci sdělují své názory všem, kteří je chtějí poslouchat, tak bloggeři píšou co si myslí pro všechny, co je chtějí číst. Je tedy naprosto svobodné právo čechoamerických bloggerů /či bloggera/ psát si sem své názory a je i svobodným právem jeho obdivovatelů tyto názory číst. A je také naopak mým svobodným právem tyto články ignorovat, tak jako mohou čtenáři ignorovat články moje.

     A je-li skutečně, jak se šušká, tento blogger troj či dokonce vícejedinným? To sice jeho svobodným právem asi nebude, ale koho to zajímá. Společenská nebezpečnost jeho či jejich konání je nulová, těžko sem vtáhne na Václavské náměstí v čele vojsk na tanku T-34 /čti tý serty for/ a nebo na Hradčany vypustí střelu V-2 /čti ví tu/-) A pravděpodobnost, že by se některý z nich stal americkým prezidentem je asi tak přibližně stejná jako že se z Usámy bin-Ládina stane věřící katolík, i když se kupříkladu jeden z nich považuje za potomka vítězů od Gettysburgu, pořád má v rodném listě jako rodiště uvedeny Kašperské Hory. A názor, byť opakovaný trojmo, se nestane ani o to kvalitnější, ani pravdivější.

     Tolik na doplnění mého dva měsíce starého článku.