Občané, radujte se. Drahý ministr drahých financí našeho neméně drahého státu chce vydat nové dluhopisy. A ne jen tak obyčejné, ale unikátní.
Živě si představuji ty fronty před bankami. Matky s nezletilými děcky, důchodci i důchodkyně, zodpovědní otcové rodin se budou předhánět, aby byli mezi prvními, kteří vyberou své miliónové nebo alespoň statisícové celoživotní úspory a okamžitě je investují do té úžasné vymoženosti našeho pana ministra. Vždyť nekup to - za ty prachy. Ony dluhopisy budou úžasné v tom, že pan ministr přizpůsobí úrokovou míru procentu inflace. Takže, pokud to chápu dobře, koupím-li si letos tento převratný dluhopis dejme tomu za tisíc korun, za sedm či osm let - to ještě není dohodnuto - bych teoreticky měla dostat od státu tisíc korun plus tolik, o kolik vzrostla inflace za dané období. Z toho pro mne plyne, že koupím-li si dnes za tisíc korun dejme tomu cca šest kilo masa, za sedm či osm let bych dostala za svůj dluhopis po zúročení ve výši stávající inflace opět cca šest kilo masa. Tedy pochopitelně za předpokladu, že cena masa poroste jen a pouze o procenta inflace a nebude zvýšena jiným způsobem. Jsem divná já nebo jsou divné ty dluhopisy? Půjčím-li si já jako občan peníze od kterékoliv banky, platím za to bance docela slušný úrok. Proto mi také banka půjčí - chce na tom něco vydělat. A já, chci-li si půjčit, už nutně musím počítat s tím, že mě to bude něco stát. Je to můj problém a moje riziko. Tak proč, půjčím-li teoreticky já jako občan svému státu, nemám z toho mít naprosto žádný zisk, ba naopak, hrozí mi spíš ztráta, protože ceny nerostou jen kvůli inflaci a dnešních tisíc korun, byť neznehodnocených inflací, může mít za těch osm či sedm let reálnou kupní sílu dnešní stokoruny. A to už vůbec pomíjím fakt, že není tak docela jisté, jestli si bude stát moci dovolit za těch sedm či osm let ty dluhopisy vykoupit. No...ony ty Kalouskovo dluhopisy budou asi opravdu hodně unikátní.
