Jsme nemyslící stádo

     Spor o poplatky ve zdravotnictví šel dlouhou dobu tak nějak mimo mě. Poplatky ve výši třiceti korun u lékaře či v lékárně se mě nijak zvlášť nedotýkají, dokonce si dovolím kacířsky prohlásit, že jsou mi naprosto a dokonale šuma fuk. Možná bude hůř, nemoci nechodí po horách, ale po lidech, ovšem třicet korun je zatím tak zanedbatelná částka, že nepovažuji za nutné se nad ní pohoršovat.  

     Ovšem po přečtení dnešního článku na serveru idnes "Lékárny bez poplatku zažily razii" jsem se musela opravdu dost zasmát. Do krajských lékáren totiž vtrhli na popud ministerstva zdravotnictví kontroloři. Podrobná zpráva o výsledku kontroly ještě sice není k dispozici, ale už teď je zřejmé, že krajské lékárny škodné nebudou. Zvedají totiž marži za doplácené léky až na hranici maxima. Jak zábavné. Stádečko pacientů s vidinou ušetřených třiceti korun cestuje kilometry do krajské lékárny, vystojí hodinovou frontu...a zaplatí daleko víc, než kdyby v klidu navštívili lékárnu bližší, leč nekrajskou. Ó blahoslavená lidská blbosti...

     Když k tomu přidáme takzvané "dary" pacientům od krajských zastupitelstev, obcházení zákona darovacími smlouvami, čerpání krajských rozpočtů za účelem nažrání vlka tak, aby koza zůstala celá, musím se smát ještě víc. Copak nikomu nedošlo, že obchodník...a co jsou lékárníci jiného než obchodníci...i ti krajští...si na své dokáže přijít vždycky?

     Korunu tomu nasazuje tvrzení středočeského hejtmana, že kontroly v krajských lékárnách jsou šikanou ze strany ministerstva zdravotnictví. Proboha proč šikanou? Nadřízený orgán má vždycky právo na kontrolu podřízeného, v tomto případě dvojnásobnou. Protože zákon, jakkoliv dobrý či špatný, je nutno dodržovat, nikoliv porušovat či obcházet. A pro ty, kteří stojí v čele naší společnosti, ať už na úrovni lokální, krajské či státní, by dodržování zákona mělo být naprostou samozřejmostí.