Ekologie v praxi

    Zachraňme život na Zemi. Jak? No přece tím, že ho vyhubíme. 

     Globální oteplování se plíží globalizovaným světem. Ledovce tají, voda v oceánech stoupá, Holanďané se houfně stěhují do vnitrozemí a obyvatelé ostrovů v Tichomoří na palmy.  Svět čeká se zatajeným dechem, kdy to přijde. Zítra? Pozítří? Za měsíc nebo za rok?

     A bojovníci proti globálnímu oteplování bojují. Vědecké studie se předhánějí v určování nepochybných viníků. Samozřejmě, v čele všech obviněných z poškozování, ba přímo ničení životního prostředí stojí člověk. Jak jinak než člověk obyčejný,  nezelený, negreenpeacovitý, prostě člověk běžný...vy, já, soused, kamarád. Človek, kterému dal  rozvoj vědy a techniky prostředky k usnadnění a rozvoji celkem pohodlného života.

     Abychom obstáli v tomto světě, abychom se vůbec uživili, chce se po nás, abychom byli stále mobilnější, flexibilnější, informovanější a vzdělanější. Za tímto účelem používáme auta, letadla, autobusy,  mobilní telefony, počítače, šetříme čas dříve strávený obstaráváním základních životních potřeb nákupy v supermarketech a následným používáním ledniček, mikrovlnek, praček a myček nádobí. Je kladen důraz i na náš vzhled, takže ve vyspělém světě, jak se hrdě nazýváme, je zcela běžná denní hygiena, kosmetika, parfémy a  oblečení z nejmodernějších materiálů.  Ten, kdo chce dosáhnout nějakého vzdělání, mít práci, chce, aby ho společnost uznávala, musí se přizpůsobit, musí být takzvaně "in".

     Ovšem na druhou stranu je člověk obviňován, že vším tím, všemi svými činy, svou snahou vyrovnat se a přizpůsobit se požadavkům moderního světa ten svět ničí,  vlastně už svou existencí narušuje životní prostředí, každým výdechem přispívá ke globálnímu oteplování, hubí nevinné živočichy, rostliny, mikroorganismy a ledovce.

     Co tedy s tím? Jak žít a přitom neničit životní prostředí? Vrátit se do jeskyní? Naučit se jíst trávu a chodit všude pěšky? Ovšem i v jeskyních je třeba topit, a kamení nehoří...i tráva je živý organismus nezbytný pro tuto planetu a i pěší člověk dýchá a s odpuštěním prdí.

      První krok k vyřešení tohoto začarovaného kruhu už učinili byrokraté z Bruselu. Chcete vyrábět, topit, svítit, prostě žít? Tak plaťte. Každý rok vám prodáme povolenky na emise, znečišťující ovzduší. Máte peníze? Máte tedy možnost znečistit ovzduší dle libosti a dle libosti rozvíjet ekonomiku. Nemáte peníze? Tak to máte smůlu. Díky povolenkám emisí se sice životní prostředí znečišťuje vesele dál, ale zato to sype. Dalším krokem je bionafta...ale to už tu popsalo moc a moc lidí.

     A naši greenpeacovití zelení jdou ještě dál. Chcete topit, svítit, prostě žít? Tak vám na to uvalíme daně, a těmi to vaše pohodlíčko pěkně zaplatíte. Nemáte na ekologickou daní zatížené uhlí, plyn nebo dřevo peníze? Topíte tím, co máte po ruce? No tak to vám pěkně spočítáme na pokutách. Každopádně, to by bylo, aby se životní prostředí ničilo zadarmo!

     Ještě lépe je u nás vyřešena doprava. Musíte se přepravovat do práce a nechcete přispívat ke globálnímu oteplování výfukovými plyny vašeho auta? Ekologické je přece jezdit vlakem. Auta stojí - a znečišťují - vlaky jedou. Ale musíte zaplatit, takže necháme České dráhy, aby zdražovaly a zdražovaly a zdražovaly...životní prostředí je nám prostě drahé.    

     Naše planeta už existuje kolik...čtyři miliardy let? Zatím ji nezničili dinosauři, několik dob ledových, potopa světa, pády asteroidů ani Marťani. Ono asi nebude jednoduché zničit planetu. Jednodušší asi je zničit život na ní, tak jak ho známe. A k tomu spějí ekologisté celého světa mílovými kroky. Nakonec, není to nejjednodušší...udělat ze života sakra drahou záležitost a tím naprosto přirozeně a nenápadně eliminovat značnou část těch, kteří prostě na ten život nebudou mít? A ještě na tom vydělat?