Cikáni versus Romové

     Soužitím s jakoukoliv romskou komunitou jsem byla ještě donedavna naprosto nedotčena a mé mínění o ní se odvíjelo od zpráv v novinách, potažmo mínění obecného. Ovšem před pár měsíci jsem poznala dva dokonale přizpůsobené příslušníky tohoto nepřizpůsobivého etnika, ostatně píšu o tom v jiném svém článku, a tak nějak jsem se začala, v podstatě mimoděk, seznamovat s "romskou problematikou" i z té druhé stránky.

     Se Soňou a Milanem se vídám občas  při nočních směnách, kdy uklízejí na patře, kde je moje pracoviště. Stalo se pro nás snad už takovou tradicí, že když oni mají "po fajruntě" a za mě pracují přístroje, sedneme si na kafe a cigáro do kuřárny a plkáme. O životě, světě a vesmíru vůbec, prostě tak klábosíme, popíjíme kafčo a pokuřujem. Nic neřešíme, nějak mi ani nepřijde, že moji známí patří k problematické menšině a upřimně doufám, že nepřijde ani jim moje příslušnost k těm rasistickým gadžům.  

     Až včera tak nějak mezi řečí přišly na přetřes i nepokoje na litvínovském sídlišti Janov. Povídám...hlava mi nebere, že když někdo dostane byt, má střechu nad hlavou, je v teple a v suchu, dokáže si ten byt zničit. Vždyť ani to tupé zvíře si nezboři noru, ve které spí. Milan mocně potáhl z cigarety a pravil"

"Jsou to nekultivovaný..."následoval naprosto nepublikovatelný výraz, za který, říci ho já, tak mě snad zavřou.

"Řeknu ti to asi takhle. Když jsem byl na vojně, poznal jsem tam kluka...cigána odněkad z Východního Slovenska. Jak ten kluk uměl hrát na klarinet....kam se na něj hrabala filharmonie...prostě zlatý ručičky...no a vyfasoval svou skříňku a hned se do ní vys...pardon, jsou tu dámy...vykálel. My na něj koukali, co blbne, on koukal na nás...prostě si myslel, že je to záchod. Pocházel odněkad z nějaké té cikánské vesnice, žil v boudě z hlíny, a věci, které jsou pro nás normální, on jednoduše neznal. Když prvně viděl televizi, šíleně se lek."

"Nojo, " pravila jsem já, "jenže to bylo tak před třiceti lety, nevykládej mi, že to takhle funguje dodneška."

"A co si myslíš, že se za těch třicet let změnilo? Leda to, že v těch boudách z plechu a bláta, bez elektřiny a vody, vyrostly další generace. Do svejch pětatřiceti jsem bydlel v Karlíně. Narodil jsem se tam, vyrostl, měl jsem tam známé a kamarády, chodil s chlapama na pivo...a najednou nám starosta oznámil, že k nám do naší cikánské komunity nastěhuje sedmdesát Romů ze Slovenska. My je tam nechtěli, s lidma kolem jsme měli docela pohodové vztahy, my znali je, oni nás, tak jsme sepsali petici, podepsalo jí spousta lidí, i bílejch...no a ty romy nakonec nastěhovali někam na Střížkov. Po měsíci byl prej ten jejich barák vybydlenej. Pochop, oni žijou v boudách, vařej na ohníčku...a najednou jim někdo řekne, jeďte do Čech, tam je líp, a dá jim peníze na cestu. Sem přijedou, dostanou byt, kde je topení, teplá voda, záchod...ale oni nevědí, co s tím, neznají to, nejsou na to zvyklí...a tak co neznaj, zničej. Neznaj sporák, tak vytrhaj parkety a udělaj si ohniště...neznaj záchod, z domova jsou zvyklí kadit tam, kde zrovna stojej, tak to dělaj tady taky. A že už je to několikátá generace? Kdo je to měl naučit, když to nikdo nenaučil jejich rodiče.... A když ten barák vybydlej, dostanou novej, tak co by se starali...Nám, starousedlíkům, jenom kazej reputaci, podívej, já jsem vyučenej, dokonce učební obor s maturitou...myslíš, že seženu v oboru práci? Jo, po telefonu jo...ale jak tam přijdu, je najednou místo obsazené. A já se ani nedivím....viději cikána..." a Milan udělal gesto, které odjaktěživa znamenalo, že dotyčný má ručičky dozadu.

     "A přitom se pohybuju mezi lidma, který fakt makaj, co makaj, dřou, aby uživili rodiny, děti maj v učení nebo na školách, v životě neměli problémy s bílejma nebo dokonce s policajtama..." mávl rukou. "A jsem Cikán, na nějakýho roma s...u, dámy prominou," dodal.

     Co na to říct...Nevím, jestli je neznalost vymožeností moderní doby problémem sídliště Janov...a nejen jeho, ale možná jedna z příčin vybydlování bytů to být může. Možná ten nápad pana Čunka...do každé rodiny terenní pracovník nebo jak tomu chtějí říkat není zas až tak od věci.

     Nemám ráda zasahování státu do soukromí. Na co předpisovat rodičům, jak vychovávat děti či snoubencům, jak uzavřít sňatek...ale romská problematika je přesně ta oblast, kde by se měl stát "vyřádit". Představuji si to tak, promiňte mi ten příměr, jako když vychováváte psa nebo malé dítě...ony se metody tak moc neliší. Štěně udělá loužičku, je mu v ní namočen čumáček a dostane novinama...dítě něco provede, je potrestáno...nikoliv novinama, ale třeba zákazem televize, počítače či co já vím..ovšem za dobré chování...dobré podle obecných norem...by měl být pes i dítě odměněno. Chce to trpělivost a důslednost. Děláš něco špatně? Dostaneš novinama. Povedlo se ti něco dobrého...je na místě odměna. Zničíš si byt?Máš smůlu, bude ti pršet na hlavu nebo budeš mrznout... Prostě sprostě řečeno...metoda cukru a biče. Jakého cukru a jakého biče...to už je problém našeho drahého státu. Ovšem pokud to bude stát řešit mlžením, zakrývání pravého stavu věcí, a jmenovat rasistou každého, komu se nelíbí počínání přistěhovalých romů, dosáhne jenom toho, že se problém vyostří a ke slovu se dostanou nacionální strany a s nimi násilí. Nepoděkují mu ani "gadžové" ani starousedlí Cikáni.