Zvládli byste cestovat nalehko?

„Mám rád zvláštní lidi, napsal. Svobodné lidi. Lidi, kteří nezapadají do archetypů. Lidi s jedinečnou minulostí. Lidi, kteří hledají něco JINÉHO.“ Patříte mezi takové? 

Tak to jste nejspíš jako Jeff vášnivý, neklidný jang. Jeho jinem, tedy citlivým, introspektivním opakem, je Clara a jejich společným osudem bylo „potulovat se po světě nalehko, bez kufrů“. Dohromady je svedl nemagický OkCupid (moderní seznamka) a jeden jediný magický dub z mnoha těch, co rostou v Greenbelt parku v Austinu.

Unikátní vzpomínkové zápisky z cestování nalehko zaznamenaly na webu Salon.com nebývalý ohlas - více než 1,5 milionu přečtení. Autorka Clara Bensen, jež je zde zveřejnila, se proto rozhodla vydat je rovněž v knižní podobě. Její kniha s všeříkajícím názvem Nalehko se po překladech do desítky jiných jazyků ocitla i u nás. Mladá Clara nám svými memoáry předestírá nejen možnou alternativu k běžnému cestování (s kufry), ale nechává nás nahlížet do hloubi svého soukromí - své nepříjemné minulosti, svých obav a svého (někdy bolestně) svobodného vztahu s klukem, se kterým se vydala na kraj světa, aniž by mohla říci, že o něm ví něco víc, než že ilegálně přespává ve své profesorské kanceláři, má rád experimenty a miluje nepředvídatelnost a svobodu.

„Obvykle nastupoval do letadla bez zavazadel, jen s platební kartou, nabíječkou na iPhone.“ To se týká Jeffa. Clara přidala kabelku se zubním kartáčkem, rezervními kalhotkami a dvěma tampony. Díky novodobým technologiím a webu Couchsurfing.com měli (téměř) vždy u koho přespat, ale jinak v jejich cestování nechyběl moment náhody, a tak se cesta k cíli, kterou byly návštěvy slavných míst, vyhledávaných i   běžnými turisty, někdy stala neočekávaně zábavnou, riskantní nebo přinejmenším neobvyklou. Návštěvou Izraele mi připomněli Vlastní životopis Agathy Christie, zastávkou v Řecku a dalších zemí, ale i  vztahem „bez očekávání“ zase Fulghumovo Třetí přání.

Příběh kromě poznatků z cest a zvláštního vztahu dvou mladých lidí nabízí i filozofické úvahy hlavní hrdinky nad jejím vyhořením a nad smyslem vlastní existence. Vypráví ovšem také několik vskutku humorných příhod a obratů, které nutí k hřejivému pousmání se. Ačkoliv se jedná o debut a autorčino prozatím jediné dílo, používá velmi originální slovní obraty a přirovnání, za které by se, myslím, nemuseli stydět ani zkušení spisovatelé:

„...,měkkým, šťavnatým červeným iglú jediné maliny.“

„Všechny vrstvy nejistoty a rizika se odlouply a zůstalo pevné jádro těhotné možnostmi.

„... vylétly z mé hlavy jako při migraci mraku mexických netopýrů, kteří každý večer vyletují zpod Kongresového mostu.“

Je známo, že nejlepším lékem na bolest a zranění je práce. Anebo chůze. „Solvitur ambulando“ neboli Řešením je chůze pravil už dávný filozof Diogenes. Kdyby nic jiného, přijdete na jiné myšlenky, zdravě se unavíte a možná, možná dokonce potkáte někoho nebo něco, co vám změní život. Tentokrát v tom příjemném slova smyslu. Doma na nikoho nic nečeká. Tak jděte ven! Kamkoliv. Anebo rovnou cestujte. Třeba nalehko.

„Blaise Pascal: „Není jisté, že všechno je nejisté.“

83 %