Vraní dívky si nešlo nevšimnout. Měla velkou marketingovou podporu jak v kamenných prodejnách, tak v knižních e-shopech. Právě upozornění na obálce knihy „JEN PRO SILNÉ POVAHY“ zafungovalo spolehlivě. Přináším něco extra, slibovalo.
Jako věrnou čtenářku psychothrillerů samozřejmě i mě takto ocejchovaná kniha zaujala. Co víc přinese dílo od neznámých severských autorů? Co jiného než nabízí Jo Nesbo, Lars Kepler či Stieg Larsson? Vraždy a psychoterapie, přečtete si na obálce. A o tom to je.
První kapitola knihy tajemně nastiňuje, jakými přípravami se žena zabývá, aby přichystala místnost. Tu místnost, ve které se bude vše odehrávat. Získala žáka, který je jen a jen její. Horečka mu klesla, puls je v pořádku. Nadávkovala morfium správně.
Po úvodní kapitole příběh čtenáře zavádí do světa kriminální komisařky Jeanette Kihlbergové, která je povolána k případu. Byl nalezen mrtvý, neuvěřitelně zmučený, mumifikovaný chlapec. Po pitvě je zjištěno, že byl násilí vystaven tak dlouho, že je v podstatě zázrak, že tak dlouho žil. Na jeho těle bylo nalezeno mnoho vpichů, v jeho krvi velké množství Xylocain andrenalinu, prostředku, jenž užívají zubaři pro lokální umrtvování. Navíc mu byly odřezány genitálie.
Jeanette se pouští do pátrání nejen po vrahovi chlapce, ale snaží se zjistit také jeho identitu. Nikdo ho nepostrádá, nikomu nechybí. Stopy nikam nevedou a pátrání se ocitá na mrtvém bodě. Poté je nalezen další mrtvý chlapec. Opět s patrnými známkami mučení, bičování, znovu bez informace, o koho se jedná, s Xylocain andrenalinem v krvi, s odstraněným mužstvím. A tím to nekončí. Život Jeanette se v určité fázi střetne s druhou hlavní postavou knihy, kterou je psychoterapeutka Sofia Zetterlundová.
Sofia se specializuje na traumatizované děti. Přichází do styku nejen s nimi, ale i s jejich trýzniteli, například pedofily. Jelikož některé stopy vedly k podezřelému z pedofilie – panu Lundströmovi (na kterého psychologický posudek psala právě Sofie) a nyní se dalším na seznamu mrtvých chlapců objevil přímo pacient Sofie – Samuel Bai (bývalý dětský voják), Jeanette se ji rozhodne kontaktovat.
Chvíli sledujeme děj z pohledu Jeanette, poté z perspektivy Sofie. Zavádí nás na různá místa, v různých časech. Pro mě bylo z počátku problematické udržet si přehled, kdo je kdo, kde se nacházíme. Vystupuje zde poměrně velké množství osob i míst a k tomu jejich švédské názvy, naší řeči tak cizí, k zmatenosti jen přispívají. Styl autorů, minimálně v českém překladu, je dost krkolomný. Dá se na něj však zvyknout.
Kniha není „jen pro silné povahy“. Ti, kdo rádi čtou tento žánr, jsou na krutosti tak nějak zvyklí. Pravdou je, že, nejspíš snahou šokovat, se v tomto díle objevuje zvrácených věcí na rozsah 326 stran skutečně mnoho. Od zneužívání dětí v minulosti přes traumata a rozpolcené osobnosti v budoucnosti až po kruté násilí odehrávající se v současnosti.
...potil se a chtěl, abychom se objímali, i když tam bylo takové vedro a on pořád přiléval vodu na kamna. Viděla jsem pytlík mezi jeho nohama, když se naklonil dopředu a vyléval vodu z vědra, a chtělo se mi do něj strčit, aby spadl na ty rozžhavené kameny. Kameny, které nikdy nevychládaly. Rozpaloval je každou středu, ale to horko nikdy neproniklo až ke kostem. Jen jsem tam mlčky seděla, potichu jako myška, a celou dobu jsem věděla, že se na mě dívá. V očích se mu objevil ten výraz a začal ztěžka oddechovat, a já jsem pak mohla jít konečně do sprchy a vydrhnout se po té hře dočista. Přestože jsem věděla, že nikdy čistá nebudu.
Dílo je pro mne výjimečné v psychologických popisech. Pasáže, kde Sofia promlouvá s narušenou Victorií Bergmanovou (její hlavní pacientkou), ale i prožitky samotné Sofie a Jeanette, jejíž osobní život se ocitne v troskách, jsou dobře zvládnuté. Konec prvního dílu je tak otevřený, že kdo se dostal až na toto místo, bude chtít číst druhý díl. Velmi také oceňuji mnou naprosto nečekaný zvrat, který knihu v hodnocení posouvá o hodně nahoru. I přes stylistické nedokonalosti mohu knihu doporučit. Noční poslouchání nahrávek z Viktoriina života už mi začíná chybět…
Vraní dívka je prvním dílem trilogie dvou švédských autorů (JERKER ERIKSSON *1974 & HAKAN AXLANDER SUNDQUIST *1965), píšících pod pseudonymem ERIK AXL SUND. Knihu u nás po celosvětovém úspěchu letos vydala Euromedia Group, k. s. – Knižní klub v edici Světový bestseller. Mé hodnocení – 84 %.
