Opustil Bonga a vrátil se. Jenomže zjistil, že na jeho místě už je někdo jiný. Na měsíce se proto ubytoval na borovici. Jak se Doppler popere s moderním světem po letech strávených v lese? Podaří se mu získat svou rodinu zpět?
Předně, Doppler sice nespadl ani z borovice, ani z višně, ale ne nepodobně tomu se chová. Vlastně on spadl z kola. A potom přestal být pilný, pracovat, starat se o svou rodinu a začal svou očistnou, zprvu osamocenou pouť životem. Ta se, zdá se, dá prohlásit za uzavřenou, protože Dopplerovise začalo stýskat po rodině, a tak je zpět „mezi námi“, zpět v civilizaci. Během několika let jeho nepřítomnosti se ale pár věcí změnilo. Například barva jejich domu a také jeho obyvatelé. Radikální změnou pak byl neznámý, pilný, nadržený a slušně vydělávající muž s dvěma adoptovanými dětmi, který se usídlil v jeho posteli vedle jeho Solveig.
Kdybychom si jen na chvilku představili, že to, co Doppler podniká, se skutečně děje, bylo by to minimálně nesmírně bláznivé, spíš až šílené. Vůbec ne vtipné, spíš smutné, ale číst o tom způsobem, jakým to podává norský brzký padesátník Erlend Loe je vcelku zábavné. Dopplerova uhozenost v tomto díle nabývá vrcholu. Naprosto ztrácí soudnost a ne jednou je vskutku politováníhodný. Občas je i on sám ještě vtipný a uvědomělý (například, když se snaží dceru přesvědčit, že je jako jablko),:
Prima, opáčil Doppler, fajn. Ale nezapomínej, že jsi jablko.
Nora nechápala.
Jsi jablko.
Já jsem jablko?
Ano.
Co tím myslíš?
Myslím tím, že jsi jablko, a když si člověk z jablka dostatečněkrát ukousne, zbyde jenom ohryzek. Tak to je.
Vážně? Ale co to znamená?
To znamená, že bys měla být poněkud opatrnější při styku se zástupci opačného pohlaví. Myslím, že by ses měla držet trochu zpátky, dělat se maličko vzácnou. Myslím si, že by sis jich neměla tolik vodit domů a dovolovat jim, aby si s tebou dělali, co chtějí.
Proč to říkáš? Jen tak. Jenom to říkám. Jsi jablko. Někdo to říct musí. Jsi skvělé červené lesklé jablko. Ale když si někdo do jablka kousne, začne jablko sesychat. Zhnědne a změkne. Celkem záhy už ani nechutná dobře.
...ale povětšinou je již zcela mimo a prostředky, kterými se snaží dosáhnou svých cílů, by neposvětil vůbec nikdo. Jeho náhodně získané nové povolání, které mu přinese nečekanou slávu i finance, a dovolí mu opětovné shledání s Bongem, jen prohlubuje jeho pád a ve výsledku i jeho osobní frustraci.
Přesto i tentokrát Doppler poznává několik nových, zajímavých lidí a učí se novým věcem, což příběh a jeho životní pouť obohacuje. Jak to s ním nakonec skončí, lze jen těžko uhodnout, ale přesto to může některé z vás napadnout, pakliže máte bujnou fantazii.
Doppler je hlavní postavou třídílné norské série humoristických románů. Tento, v pořadí třetí díl, nese shrnující název: Konec světa, tak jak ho známe. Předcházely mu knihy Doppler a Náklaďáky Volvo, které vyšly česky minulý rok (recenze naleznete pod jejich názvy). Erlend Loe skrze Dopplerův příběh ukazuje, jak v absurdním světě na jednu stranu žijeme, jaké mnohdy zvrácené hodnoty se snažíme dosahovat, jakým způsobem jsme nuceni fungovat v systému. Co se stane, když se rozhodneme s tímhle vším přestat? Co když odmítneme chodit do škol a posílat tam i své děti, pracovat a žít v domech nebo bytech? Užívat veškerých výdobytků moderní civilizace? Komu to nakonec ve skutečnosti ublíží?
I ukázka snahy jednoho člověka o změnu života, dokonce i v případě, kdy se to dovede ad absurdum, může mnohým předvést, že bychom se, i to všechno kolem nás, neměli brát tak vážně. Možná nemá smysl tak úpěnlivě lpět na dosahování toho, co je všeobecně vnímáno jako úspěch a štěstí. Třeba nám k opravdové nirvaně postačí zajít do lesa, nějakou dobu tam jen tak být, a nic moc nedělat.
85 %
