V deníku zachycený letní host

Nadvláda viditelného nás oslepuje. Jen jasné slovo dokáže porazit noc, v níž tone svět. Tímto velmi dobře zvoleným citátem Christiana Bobina, francouzského spisovatele, básníka a křesťanského teologa, uvádí Alison Andersonová...

... svého Letního hosta, životopisný román, který zachycuje dvě léta na ukrajinském venkově v deníkových záznamech osleplé lékařky Ziny, jejíž vztah s vycházející hvězdou spisovatelského nebe byl tak jedinečný...

„Tím by však ztratila dokonalé ticho, právě teď, kdy se konečně naučila, jak mu správně naslouchat a porozumět.“

Oním letním hostem rodiny Lintvarjovovy bylo několik členů rodiny Čechovových  včetně lékaře a jednoho z nejoblíbenějších ruských spisovatelů Antona Pavloviče. Zina, resp. Zinajda Michajlovna, je ale jen jednou ze tří hlavních ženských postav knihy. Z horkého léta 1888 se neustále vracíme do současnosti, kde sledujeme ruskou rodačku Káťu Kendallovou, ještě osamělou majitelku nakladatelství Polyana Press, ve kterém má tento nově objevený deník vyjít, a jeho překladatelku Anu Hardingovou, intelektuálku o samotě žijící ve francouzských horách.

Autorka, která je sama překladatelkou (do angličtiny přeložila například slavný francouzský román Muriel Barberyové S elegancí ježka) a aktuálně žije na švýcarském venkově, přisoudila téměř každé z žen v příběhu nějaký vztahový problém nebo alespoň vyčerpání z dětí. Z románu tak pro mě mimo jiné  vyplynulo, že by snad, zejména pro intelektuálku, bylo nejlepší žít sama, protože nejen že „Láska ničí tvořivost.“, ale přidává se i zklamání, vyčerpání, ztráta svobody a osamělost, které je nutno i uvnitř vztahu čelit. Ještě že:

„Ženy drží všechno pohromadě. Jako ostatně vždycky.“

Deník Zinajdy Michajlovny z tohoto léta je inspirován skutečností - opravdu existoval, ale dochovalo se z něj jen málo: útržky vzpomínek z Čechovových dopisů a pak už jen nekrolog, kterým se s ní Čechov rozloučil. Kniha je tedy fikcí,  „románové postavy jsou založeny na skutečných osobách, ačkoliv místa, dialogy a události neodpovídají vždy nutně realitě“, ale kdo ví? Mně zasazení deníku psaného dobovým jazykem do příběhu týkajícího se jeho překladu velmi vyhovovalo. Díky tomu se dílo stalo nejen aktuální, ale také dramatické, ačkoliv drama nepostrádá ani vlastní Zinajdin příběh. Líbily se mi Zinajdiny popisy přírodních jevů: „Zdálky doléhá zvuk hromu, pak se vše rozvíří ve spirálách dotírajícího větru a již je tu bouře – nebesa praskají a duní, řinou se z nich proudy vody.“, i moudra, která padala v rozhovorech s jejím hostem: „Umění představuje vědomý projev vzdoru, náboženství zas nevědomý.“

Oni dva si vlastně byli velmi podobní. Oba byli lékaři, psali, chtěli být soběstační a trpěli po svém. Kolik vlastního utrpení nebo utrpení svých nejbližších je možné vlastně unést? Jak se s ním lze vypořádat?

„Smrt sedává s námi, v našem středu, nezvaná a nesmiřitelná.“

Kromě již zmíněného nástinu děje v sobě tato kniha skrývá ještě jedno velké tajemství, které čtenář objeví až ke konci knihy. Já osobně jsem zažila velké zklamání, ačkoliv vzhledem k tomu, že se kniha řadí do beletrizované řady životopisů, které vydává nakladatelství Metafora, byl tento pocit trochu absurdní a irelevantní. Přesto jsem si nemohla pomoci. Ačkoliv v knize je taková možnost nastíněna, ve skutečnosti není známo, že by A. P. Čechov během svého života napsal román. Dochovaly se „jen“ povídky a dramata. Ty nejslavnější nejspíš budete alespoň podle jména znát (Tři sestry, Strýček Váňa aj.) a patří mezi ně bezpochyby i Racek:

MEDVĚDĚNKO: Proč chodíte pořád v černém?

MÁŠA: Držím smutek za svůj život. Jsem nešťastná.

Zahajovací dialog Racka, divadelní hry A. P. Čechova

Pokud byste se chtěli přenést do doby, kdy žil A. P. Čechov (Zinajda byla v době vydání Racka již pár let po smrti), můžete si zajít třeba do Dejvického divadla právě na tuto komedii o čtyřech dějstvích, ve které jde o řadu neopětovaných milostných vzplanutí, a posoudit, jestli to v té době chodilo třeba trochu jinak, anebo bylo lidstvo už za Čechova, za Shakespeara a možná (nebo určitě?) i ještě mnohem dřív stále stejné, pokud jde o milostné vztahy a třeba i všechno ostatní? Nicméně, já mám po přečtení Letního hosta velkou chuť poznat jeho tvorbu a pokusím se „ulovit“ lístky na toto představení...

90 %