Myslím, že sníh je úžasně romantický. Zvlášť kouzelný připadá člověku v době, kdy je venku přes třicet stupňů, jako dnes. Ale v případě vraždy je pro vás důležité hlavně to, jestli stojí na vaší straně nebo je proti vám. Protože dokáže věci odhalit, ale i zakrýt...
V zapadlé, anglické vesničce jménem Sittaford, sestávající se z pouhých tří venkovských chalup, kovárny a pošty spojené s cukrárnou, se rozhodl usadit bohatý kapitán ve výslužbě Joseph Trevelyan. Nechal si vystavit ohromné sídlo o více jak dvaceti ložnicích, a pak ještě - na výdělek - šest malých, patrových vilek, jejichž majitele či pronajímatele vybíral velmi pečlivě. Kapitán žil poklidný, osamnělý život – neměl ženy, ani dětí, ale měl dobrého, dlouholetého přítele majora Burnabyho, který bydlel hned v první vilce u Sittafordského sídla.
Před zimou toho roku dostal kapitán Trevelyan zajímavou nabídku na pronájem svého sídla. Nějaké paní Willettovy, matka s dcerou z Jižní Afriky, nabídly za pronájem Sittafordského sídla velmi slušných dvanáct guineí týdně, což Trevelyana, který byl na peníze velmi opatrnný, nakonec přesvědčilo sídlo na čtyři zimní měsíce dámám pronajmout. Willettovy byly nesmírně pohostiní. Všechny obyvatele Sittafordu neustále zvaly na odpolední čaje, večerní posezení a další setkání. Nikomu z nich sice nešlo do hlavy, proč se z vyhřáté Jižní Afriky dámy rozjely do Anglie právě v ten nejstudenější čas, ale na druhou stranu pokud jste stále v teple, asi oceníte zimu.
Jednoho večera se dámy spolu se svými hosty rozhodly vyvolávat duchy...
„Máte pro někoho poselství?“ Ano.
„Pro mě?“ Ne.
„Pro Violet? Ne.
„Pro majora Burnabyho?“ Ano.
„To je pro vás, majore Burnaby. Prosím vás, vyťukejte to.“ Stolek začal pomalu ťukat.
„TREV – je to určitě V? To není možné. TREV – to nedává smysl.“ „Trevelyan – ovšemže,“ řekla paní Willettová. „Kapitán Trevelyan.“
„Máte na mysli kapitána Trevelyana?“ Ano. „Máte poselství pro kapítána Trevelyana? Ne. „Tak co tedy?“ Stolek začal klepat – pomalu, rytmicky. Tak pomalu, že se písmena dala snadno počítat.
„M-R-T“ pauza – „E-V.“
The Sittaford Mystery vyšla v originále v roce 1931. Autorka v této knize poprvé použila motivu nadpřirozených sil (později rozvinuto v Plavém koni a povídkovém souboru Smrtonoš). V příběhu nevystupuje ani jeden z proslulých detektivů (Hercule Poirot, slečna Marplová, Tommy a Pentlička), a ani nikdo další ze známých vedlejších rolí. Přesto ta, která se snaží případ vyřešit z čistě soukromých důvodů, je jako postava velmi sympatická a spolu s policií a novinářem nakonec úspěšná. Jako obvykle je kniha velmi dobře čtivá, plná dialogů, propracovaných postav a ukazuje autorčinu znalost lidských povah a typů. Vyřešení samotné záhady je vlastně velmi jednoduché...
Královna detektivek Agatha Mary Clarissa lady Mallowan, rozená Miller, běžně známá jako Agatha Christie, napsala za svůj život více jak neuvěřitelných osmdesát děl, které byly přeloženy do více jak stovky jazyků, a prodány ve více jak třech miliardách kopií. Kromě detektivních příběhů a povídek publikovala také několik divadelních her, z kterých Past na myši je vůbec nejdéle nepřetržitě hranou hrou na světě (nyní 62. sezónu; zapis v Guinessově knize rekordů). Pod pseudonymem Mary Westmacott vydala 6 románů. Mezi její další díla patří Vlastní životopis, který autorka psala 15 let či kniha Pověz mi, jak žijete, vyprávějící o lidech z Blízkého východu, s nimiž se seznámila během archeologických výprav, kterých se v 30. letech účastnila se svým druhým manželem.
