Juan Salvador alias Salvado je zachráněný Tučňák skalní a hlavní postava celého příběhu. Jméno mu podle právě čtené knihy vybral jeho zachránce, anglický učitel na argentinské internátní škole dvacetiletý Tom Michell, autor knihy.
Technologický pokrok přinesl lidstvu mnohé výdobytky. Nové stroje a dopravní prostředky nám usnadnily práci a ušetřily čas. Někdy však za velikou cenu. V době, kdy se námořní dopravou začala hojně převážet i ropa, se ještě tolik nedbalo na možné důsledky při jejím malém úniku do moře, ale dokonce ani na situace, kdy došlo ke katastrofě a nádrž ropy se do moře či oceánu vylila celá. Neřešily to zákony ani dopravci. Smrtí to však odneslo množství zvířat i rostlin. Mezi zvířaty to byli kromě delfínů či lvounů právě i tučňáci.
Příběh jednoho jediného přeživšího tučňáka, kterého Tom našel na uruguayské pláži mezi jeho mrtvými druhy, je sentimentálním vyprávěním o tom, co spolu muž a tučňák zažili, jaké strasti oba zakusili (při vymývání dehtu, komunikaci, krmení), než se pochopili a naučili spolu spokojeně žít. Nedílnou součástí jejich soužití bylo na začátku bezpečné převezení Juana Salvada přes státní hranice (a to za pomoci několika dopravních prostředků), příprava jeho nové, vyhovující ubikace v rámci přiděleného učitelského pokoje i jeho společenské vyžití, jež vrcholilo společným koupáním v bazénu (s hochy ze školy) či návštěvami (u jiných zaměstnanců školy či přátel), což se dělo v čase, kdy Tom cestoval po světě a Juana nechával doma v Argentině.
Podle recenzí, jež jsem před posloucháním četla, je prý kniha vhodná pro milovníky zvířat. Ačkoli já se mezi ně určitě řadím (chovám kočky a přilepšuji kterému zvířeti se kde dá), přiznám se, že tento příběh se úplně nezařadil mezi mé oblíbené. Zajímavé části tam ale rozhodně byly. Například ty, kde autor vyprávěl o zvycích domorodých obyvatel, jež poznal na svých cestách, nebo ty, ve kterých hovořil o životě lidí v Argentině v době devalvace pesa, kdy inflace rostla den ode dne a chudí se tak stávali ještě chudšími, a taktéž mě jako španělštináře bavily reálie Jižní Ameriky, španělské názvy a trefná španělská slova, s nimiž autor ve vyprávění doplňkově pracoval. Jinak mě jeho popisy rozmluv, které samozřejmě tvoří jádro celého příběhu, s okatým, citlivým tučňákem za srdíčko bohužel moc nechytaly... ale možná jsem audioknihu poslouchala jen ve špatném životním období.
Důvod, díky kterému jsem příběh nakonec doposlouchala, bylo jeho příjemné načtení hercem Kryštofem Hádkem. Audiokniha vznikla pod taktovkou nakladatelství OneHotBook a režiséra Hynka Pekárka. Příběh má podle mého názoru potenciál, ale na můj vkus je uchopen nepříliš zajímavě. Chybí spád, děj je zdlouhavý a obsahem vhodný spíš pro děti, mladé dívky nebo starší paní. Zkrátka pro ty, koho potěší pohádka o roztomilém „ptáčkovi“, který málem umřel, ale zachránili ho a žil šťastně s lidmi až do své smrti.
Ke cti zpracování lze přičíst ještě vcelku melodický a rytmický hudební doprovod u jednotlivých kapitol a vskutku pěknou obálku. Pokud tedy patříte mezi výše zmíněnou cílovou skupinu čtenářů, příběh v podobě audioknihy doporučuji - s Kryštofem Hádkem si hezky odpočinete nebo třeba zpříjemníte domácí práce.
65 %
