„Začneme tedy tím, na co si vzpomínáš. Tessie? Tessie? Na co teď myslíš? Ven s tím... a neuhýbej očima, ano?“ Pomalu natáhnu krk a zírám na něj šedýma prázdnýma očima.
„Vzpomínám si, že se mi vrána snažila vyklovnout oči.“ Říkám stroze. „Povězte mi, jaký má smysl dívat se, když víte, že vás nevidím?“
Můj první thriller roku 2017 a hned trefa do černého. Černočerný příběh s černou obálkou a „černýma očima“ Zuzan (těch květin) je plný drobných krutostí, nečekaných zvratů a šokujících odhalení. Styl strohých vět a krátkých kapitol jen umocňuje téměř pravidelný pocit strnulosti a mrazení v zádech, které vyvolávají poslední věty. Už opravdu dlouho na mě tímto způsobem kniha nezapůsobila.
Tessie, ta z roku 1995, píše jednu část knihy a pravidelně se střídá s Tessou - „současností“. Aktuální Tessa je téměř o dvacet let starší, má již náctiletou dceru jménem Charlie, ale také má stále všechny čtyři další Zuzany (alespoň v hlavě). Často mluví, někdy hlasitěji než ti, kdo nejsou duchové. Ony totiž čekají, až je pomstí. Čekají na smrt svého vraha.
S dospělou Tessou se seznamujeme ve chvíli, kdy do stanoveného data popravy Terrella Darcyho Goodwina, „jejího netvora“, zbývají už jen dny. Problém je v tom, že již od jeho vsazení do vazby jí někdo pod okny jednou za čas sází Černooké Zuzany (a nejen je). Tessa má tušení nebo spíš obavy, posléze v podstatě jistotu, že ten, kdo má být na základě jejího svědectví brzy usmrcen, není ON. Ale jak rychle najít dostatek důkazů, které by zbytečnou smrt nevinného alespoň odložily?
Střídání vzpomínkových bloků a aktuálního dění graduje v závěru knihy, kdy se části mladé Tessie mění v záznamy tehdejších soudních přelíčení se skvěle působící, i když dosti studenou atmosférou nejistoty, nepřesnosti a nátlaku a aktuální život Tess, přinášející jeden šok, překvapení, a uvědomění za druhým. To vše v několika větách, kratičkých kapitolách, jež dodávají na dramatičnosti, a to jen několik posledních dní před popravou...
Autorka Černookých Zuzan, rodilá Texasanka Julia Heaberlin, to umí. Líbí se mi jak způsob, kterým vypráví, tak volba slov a vět, které čtenáře umí zaskočit až zasáhnout a doslova ho uzemnit. V knize se mi několikrát stalo, že jsem si kvůli prodloužení prožitku z právě přečtených řádků opakovaně očima prohlížela, co se mozek snažil vstřebat. Její hlavní hrdinové jsou rozdílní, ale velmi chytří (včetně vraha). Prostřednictvím jejích postav se mimo jiné poučíte o možnostech moderní a oblíbené forenzní vědy, seznámíte se hned s několika zajímavými metodami zejména dětských psychologů i otrkaných právníků, pobavíte se sympatickou postavou ze sousedství, ale také si užijete trochu romantiky a neovladatelné vášně. To vše na pozadí smutku, strachu a nevědomosti. Ale čas nezastavíš...
95 %
