Proč infuzovat? No přece kvůli chuti!

Není to ono... stále tomu něco chybí. Čím bych to tak ještě mohla dochutit?  Co budeme večer zase vařit? Nevíš? Já také ne. Zdá se mi, že všechno chutná stále tak nějak stejně... Měla bych spíš chuť na něco...zvláštního... 

... něco neobvyklého, neznámého, exotického, ale zároveň intenzivního.

Tak ti nevím, ale zdá se mi, že už nic nechutná tak jako dřív...

Co říkáte, poznáváte se alespoň v jednom z uvedených příkladů? Já osobně ve všech. Stále mám na něco chuť, a stále ne a ne ji uspokojit!

Určitě to je tím, že neumím moc dobře vařit (a ani mě to nebaví), ale jistě také smutnou realitou, že většina dnešních surovin je buď bez chuti, nebo naopak plná chuti chemické. Dobrá zpráva je, že existují celkem snadné fígle, jak tomu pomoci. A nejedná se o nějakou převratnou novinku, naopak je to spíše takříkajíc návrat ke kořenům (obrazně i doslova). K tomu, abychom získali tu pravou, výraznou anebo výjimečnou chuť, nám pomůže infuzování (standardní, „za studena“, spařování nebo filtrování).

Ptáte se, co to je? Nic složitějšího než to, co dělá většina z nás každé ráno nebo i vícekrát za den. Jedná se o přípravu výluhů z čajových lístků za účelem vzniku ranního šálku životabudiče (pouhý jeden z příkladů využití). Ale pozor, velmi důležitá je nejen jeho správná příprava (od teploty vody přes typ a množství lístků až po vhodnou nádobu), ale i informace, že bychom zdaleka neměli skončit jen u prostého zalití zakoupeného tzv. čaje. Dostupných možností a kombinací, které nám možná uspokojí chuťové pohárky, je bezpočet a kreativitě se meze neklamou!

Dobrým pomocníkem či inspirací vám, zejména v počátku, určitě bude kniha Infuzování, esence chutí a vůní – nový trend i kniha nakladatelství Metafora. Nenajdete v ní „pouze“ čaje a bylinné nálevy (ačkoliv i tato kapitola má co nabídnout, například informace o několika běžně dostupných bylinkách a jejich účincích na lidský organismus včetně jejich (ne)vhodných kombinací), ale také přesné postupy, jak si vyrobit domácí ochucené oleje, octy, bittery, limonády či omáčky, včetně jejich využití v konkrétních receptech. Tedy právě ony kapky, které dodají jídlu tu správnou chuť nebo do vašeho fádního stravování přinesou novou jiskru.

Než ale začnete, musíte se trochu připravit. Budete potřebovat nějaké nádobí z „nereaktivního“ materiálu (fuj, kovovou chuť přece nechcete), mušelín/gázu nebo různá jemňounká sítka, trychtýře a určitě také alespoň nějaké uzavíratelné sklenice (čiré i tmavé) v různých velikostech,  na skladování hotových výrobků. Samozřejmostí jsou pak i štítky a popisky (abyste věděli, jak dlouho můžete své lektvary bez obav požívat).

A teď k samotným receptům. V knize jsou rozděleny do těchto kapitol:

1. Čaje a bylinné nálevy
2. Extrakty a bittery
3. Shruby, switchely a kombuchy
4. Nealko nápoje a ochucené vody
5. Ochucené oleje
6. Octy a octové omáčky
7. Vývary
8. Dezerty

Ke každému je tam tolik tipů, že se zabavíte vskutku na dlouho. Některé jsou snadné a navíc notoricky známé (jako třeba Výluh z čerstvé máty – kombinace vody, mátových listů a cukru/medu), ale s uvedením správné přípravy, jiné kombinují mnohé ingredience, z nichž pravděpodobně většinu ani nebudete mít doma (třeba Šafránový bitter  - viz obr.).

Mě úplně uchvátily extrakty! Vanilkový, citrónový, mandlový... V receptu na ně je vždy alespoň půl šálku až šálek 40% vodky, ale jeho výroba je zdlouhavá a  později užíváte vskutku jen trošičku, takže se určitě neopijete J. Skvělé jsou uvedené Erininy rady (které vám zabrání něco pokazit nebo vám rozšíří obzory), popřípadě rovnou avizované a alespoň na pohled velmi chutné recepty (kde se již počítá s použitím předem připravené domácí přísady).

Každodenní využití budou mít v naší domácnosti ochucené oleje. Salát jíme i vícekrát než 7x týdně. Samozřejmě,  olivový, ale třeba i lanýžový olej máme a používáme, ale proč si ho doma nepřipravit chutněji, přírodněji a levněji? Do olivového přidat citron nebo do avokádového limetku, popřípadě vytvořit specifický se šalvějí a lesními houbami (recept na dušené houby s pancettou nechybí!). Rozhodně také využiji vývary neboli exotické polévky (syn skoro nic jiného nejí) a také mňam, v tomto případě vskutku netypické dezerty (Estragonová šlehačka na meloun, Nanuk z kokosového mléka s citonovou trávou nebo třeba Jasmínovým čajem ochucená smetana na panna cottu s mangovým pyré...)

Chtěla jsem hned něco vyzkoušet, a tak jsem vybrala poměrně jednoduchý Switchel, jelikož mě jednak pobavil jeho popisek (Punč dělníka na senoseči) a za druhé jsem právě na něj měla doma všechny potřebné ingredience. A jak to chutnalo? Samozřejmě svěže, sladko-kyselo-pálivě a prostě skvěle!

Aneb jak praví autorka Erin Coopeyová na zadní obálce své knihy:

„SKVĚLÉ RECEPTY ZAČÍNAJÍ INTENZIVNÍ CHUTÍ“

93 %