Pozor na otevřená okna!

Za horkých, letních večerů je příjemné nechat otevřené okno, aby se vzduch v místnosti alespoň malinko pohyboval. Osvětlené vnitřní prostory ale v noci září jako maják v černém moři. Zvenku je snadné někoho pozorovat, beztoho,...

...aby byl vidět ten, kdo se dívá, a on se nejen dívá, ale také plánuje a čas se krátí...

Druhý případ s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou, která pochází ze Slovenska, stejně, jako autorův manžel, je trochu jinak koncipován, než Dívka v ledu. V prvním příběhu jsme až do konce nevěděli, kdo je vrah, zatímco tady to zjišťujeme o dost dříve a navíc mu vidíme do hlavy. V Nočním lovu, což je název druhé detektivky Roberta Bryndzy, o které je tato recenze, paralelně sledujeme vyšetřující tým i smutný život samotného pachatele, který nepatří mezi klasické záporáky. I Erika se nakonec musí bránit pocitu lítosti nad osudem nemilovaného, ale vinného člověka.

Přesto se autorovi dařilo držet jistou linii tajemnosti a napětí, která spočívala v záhadném chatovaní dvou lidí pod přezdívkami. A nejen to. Nejasný byl i důvod činů a volba obětí, kterou čtenář postupně rozkrýval, a obzvlášť děsivý byl způsob, jakým nešťastníci přicházeli o život. Dá se jen těžko uvěřit, že si v reálném světě někdo dobrovolně takový konec vybere.

Samotná Erika Fosterová má v tomto díle velké těžkosti. Ač už se trochu vzpamatovává ze ztráty svého manžela a zvyká si na nové místo, nedaří se jí udržet trvalou důvěru svých zaměstnavatelů a obzvláště pak těch nad nimi, kteří by jí mohli pomoci k povýšení, o které stojí. Sama je dokonce z případu odvolána, ale zato se začíná rýsovat světlo na konci tunelu, které by ji mohlo odpomoci od její samoty...

V Nočním lovu je často těžká atmosféra. Krutost bývalé oběti nezná mezí. Pokud se chcete bát a zároveň se těšit z dobře napsaného příběhu, který se mimořádně lehce čte, Robert Bryndza je zárukou této kvality.

Robert Bryndza je původem britský autor, který žije již několik let trvale na Slovensku se svým manželem, jehož přijal i jméno. V prosinci jsem měla možnost osobně se s ním setkat a hovořit o jeho knihách. Prozradil, že píše každý den kolem šesti hodin, že pro nový příběh nejdřív potřebuje najít nějaký námět, který ho inspiruje (například v Nočním lovu to byla právě otevřená okna domů za horkých dní, skrz která vás může kdokoliv nejen pozorovat), a že Erika, jeho hlavní postava, je taková, jaký by si přál být on sám. Neústupná, cílevědomá, sebevědomá... on je prý spíš stydlivý. Také pobavil přítomnou komorní společnost informací, že mají doma už jednu celou místnost plnou překladů jeho knih, jelikož nakladatelé z různých zemí, kterých jsou už snad dvě desítky, jim posílají okolo deseti kusů od každého výtisku.

V češtině vyšel v listopadu už i třetí případ s Erikou Fosterovou s názvem Temné hlubiny, kde hlavní myšlenkou, která stála za zrodem tohoto příběhu, byla síla vlivu sociálních sítí a množství až intimních informací, které tam o sobě lidé píší a neuvědomují si, jak snadno jich lze zneužít, stejně tak, jako skrytou identitu, kterou internet nabízí...

Osobně se velmi těším na třetí díl a i na případné další setkání s autorem i jeho manželem. Oba jsou nesmírně srdeční a příjemní společníci. Důležitá zpráva nakonec – autor už píše šestý příběh této série. Máme se na co těšit!

93 %