1967: Rok, kdy jsem se narodil(a)

Petr nebo Pavel, Jana nebo Ivana? Průměrný příjem na hlavu 1 594,- Kčs měsíčně. Bylo na pár piv po 1,50 Kčs/lahev, kilo vepřového boku za dvacku i 60 halířů na pravidelnou cestu tramvají. Z rádia zněl Novákův Náhrobní kámen, ...

... píseň toho roku, a taky Walda, který podruhé (a naposled) porazil Káju Gotta...

Kniha 1967, rok, kdy jsem se narodil(a), vyšla loni jako vzpomínka  na již 50 let starou historii. Druhá polovina šedesátých let byla v české kultuře a vůbec společnosti unikátní, autory dokonce je označovaná za „jedno z vrcholných období 20. století“. I u nás vládla otevřenost, politická uvolněnost a klid (před bouří, jak se ukázalo později). Ve světě právě excelovali The Beatles, The Doors nebo The Rolling Stones a u nás se dařilo nejen mnoha zpěvákům (Kubišová, Vondráčková a další; například Leona Machálková se v tom roce narodila), ale i dalším oblastem kultury - zejména scéně divadelní a filmové. Vznikala alternativní divadla a starší soubory se činily nejen v činohře a nejen v Činoherním klubu. První hru tehdy uvedlo i Divadlo Járy Cimrmana (Akt). V tomto roce se také natáčela Markéta Lazarová (podle diváků nejlepší český film 20. století) nebo například Boonie a Clyde. Pamatujete, jaké to tenkrát bylo?

Tato publikace, jejíž autorkou je Jarmila Frejtichová a loni ji vydalo nakladatelství BizBooks, pojednává o všech oblastech „veřejného zájmu“. Čtyři jména z perexu představují ta nejoblíbenější, která se ten rok dávaly dětem. V době vydání knihy u nás žilo 130 166 obyvatel, kteří se narodili v roce 1967. Průměrná mzda a tehdejší ceny potravin a dopravy jsou asi jasné a právě o těchto tématech (jídlo a doprava) se v knize rovněž mnohé dozvíte. Dalšími kapitolami jsou sport (Věra Čáslavská), zábava, zdraví, literatura (není žádný žert, že v tom roce vyšel Žert) nebo třeba cestování. Dokonce se dočtete i o kosmonautice, samozřejmě nemůže chybět ani módní okénko nebo lehčí téma tehdejšího humoru.

Po částech věnovaných jednotlivým tématům pak přichází na řadu kalendář, který od ledna do prosince vypichuje to nejzajímavější, co se v daném roce událo, údajně zejména to, co se v učebnicích dějepisu nikdy neobjeví, což je moc hezký nápad. Knihu zakončuje pár osobních příběhů lidí, kteří se v roce 1967 narodili a autoři je požádali, aby zavzpomínali na rok 1985, na dobu své plnoletosti, kdy měli celý život před sebou, protože na první rok svého života se popravdě nepamatujeme nikdo.

Já sama jsem se narodila "až" v roce 88. Období celé naší novodobé historie mě zajímá a ráda ho studuji. Necítím nic negativního, když si o té době čtu nebo se dívám na filmy či seriály z přibližně té doby. Je to pro mě oddechovka a baví mě to. Nehodnotím, jaké to tenkrát bylo, protože nemám žádné vzpomínky. Vlastně mě neuráží ani agitace (starší Anděl na horách nebo mladších 30 případů majora Zemana). Znám ale takové, kteří by vzpomínat mohli, ale nechtějí. Přesto jsem moc ráda, že takovéto knihy vznikají, a každý ať už si vybere, jestli se jimi chce zaobírat nebo nikoliv. Já určitě spadám do té první kategorie... Co vy?

PS Pokud jste se narodili jiný rok, nezoufejte. Již v lednu mají vyjít další tři knihy této řady Můj rok: