Jáma a kyvadlo a jiné povídky, kniha amerického spisovatele Edgara Allana Poea, zakladatele detektivního i hororového žánru, který žil pouhých 40 let na začátku 19. století, již patří mezi klasiku světové literatury. Výběr povídek
nyní vychází v luxusním vydání spolu s ilustracemi uznávaného výtvarníka a tatéra Lukáše Musila, přezdívaného Musa.
Edgar Allan Poe (19. ledna 1809, Boston – 7. října 1849, Baltimore) právem patří ke stále oblíbeným autorům. Jeho Vraždy v ulici Morgue, spíše detektivní povídka z roku 1841, ve které se poprvé objevila zápletka později označovaná technickým termínem „záhada uzavřené místnosti“, inspirovala například i Agathu Christie (viz její Vánoce Hercula Poirota). O rok později pak vyšla jeho snad nejznámější povídka Jáma a kyvadlo, která je svým obsahem už spíše horor až psychothriller. Pokud vám při jejím čtení nenaskočí husí kůže, tak snad už u ničeho. Byla rovněž mnohokrát zfilmována.
„Dolů – najisto a nemilosrdně dolů! Jen tři palce nad hrudí se nyní kývalo! Dolů – pořád a neustále, pořád a neodvratně dolů! Supěl jsem a zmítal jsem se při každém rozkyvu. Svíjel jsem se v křečích při každém rozmachu.“
Jáma a kyvadlo, 1942
Autorův styl je mimořádný ve schopnosti stupňovat napětí a rovněž způsob, jakým se mu daří navodit až téměř hmatatelný strach ze situace, kterou popisuje, je unikátní. A to vše mistrně, vkusně, bez potřeby přehnaně šokovat, být brutální nebo všude stříkat krví. Vrcholem všeho je, že toto všechno dokáže na pouhých několika stranách. Je mistrem v krátkých útvarech. Jeho příběhy jsou velmi dobře promyšlené a navíc vzbuzují dojem reálnosti. V několika případech se v povídkách můžete setkat s jeho hlavní postavou - mužem s geniálními vlastnostmi nikoli nepodobnými Sherlocku Holmesovi nebo Herculovi Poirotovi jménem M. C. Auguste Dupin, který by si měl díky svým skvělým analytickým schopnostem snadno získat vaše sympatie.
Své kouzlo má i lehce starodávný styl řeči, který ale nezpůsobuje žádný problém ve čtení ani porozumění. Těchto sedmadvacet krátkých příběhů, mezi kterými kromě detektivních a hororových nechybějí ani ty mystické, tragikomické nebo fantastické, už baví čtenáře přes sto padesát let. V novém luxusním vydání, které je doplněné o grafická ztvárnění jednotlivých povídek a pár dalších „minikresbiček“, jejichž autorem je právě abstraktní umělec Musa, může snadno rozšířit obzory i mladší generaci. Kniha je ale především skvostem, který se bude vyjímat v každé knihovně, má krásnou rudou obálku i červené hrany stran.
„Sem a tam kráčela sedmi komnatami spousta snů. A tyto sny se plížily a ploužily, přijímaly barvu pokojů a jako by nutily divokou hudbu orchestru, aby zněla ozvěnou jejich kroků. A brzo se ozve tlukot ebenových hodin, které stojí v sametové komnatě. A pak na okamžik všechno strne a utichá – mimo hlas hodin.“
Maska červené smrti, 1842
