Poraněný, bloumající a bezbarvý Cukuru Tazaki

I v dospělosti nás určitě může potkat něco, co nás až fatálně ovlivní. Může to být tragická nehoda nebo třeba rozpad pro nás důležitého vztahu. Většinou si ale prý své největší problémy odnášíme z dětství či dospívání, ...

... kdy jsme neměli šanci situaci adekvátně porozumět ani ji řešit, ačkoli se mnohokrát vlastně jednalo jen o nedorozumění…

Bezbarvý Cukuru Tazaki si šok a svůj naprosto nečekaný pád prožil po příchodu na univerzitu. Na střední škole v rodné Nagoji patřil do mimořádně souznějící pětičlenné party, která čítala tři chlapce a dvě dívky. Jejich zvláštností bylo, že jména všech, kromě Cukura, v sobě obsahovala nějakou barvu. On jediný - bezbarvý -, ač podle dosahovaných výsledků nebyl nejchytřejší z nich, odešel univerzitu studovat do Tokia. Přesto si nadále všichni výborně rozuměli a tvořili ucelenou skupinuu až do chvíle, kdy se k němu najednou všichni naráz otočili zády a z rozhodnutí všech už se s ním nechtěli nikdy vidět… Cukura to šokovalo a zlomilo. Léta přemýšlel o přechodu na druhou stranu duhového mostu. Nic nechápal a velmi se mu stýskalo… ale nakonec přežil a šel dál. V současnosti, o celých šestnáct let později, potkává konečně dívku, která ho zajímá. Jmenuje se Sara. Cukuru doposud žil osamělý život, ale se Sarou by se to mohlo změnit. Ta mu ale k jeho překvapení dá jasné ultimátum. Dokud si „to“, co ho vnitřně stravuje, nevyřeší, do vztahu s ním nepůjde. Cukuru se tak rozhodne zjistit, čím se tenkrát, před šestnácti lety, provinil, co zapříčinilo pro něj tak bolestný, definitivní rozchod s jeho blízkými přáteli…

Dílo s neobyčejně dlouhým názvem Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování přivedl na svět stejně neobyčejný japonský autor Haruki Murakami, jeden z mála současníků, kteří se proslavili celosvětově. O jeho české zrození do „podoby, která je slyšet“, se postaral Martin Myšička, jeden ze skvělých herců Dejvického divadla. Asi už je vám jasné, že řeč je o audioknize, která nedávno vyšla ve  vydavatelství OneHotBook.

Když jsem jednou jela v tramvaji, nemohla jsem neposlouchat rozhovor tří mladých teenagerů, dívky a dvou chlapců, kteří se doslova rozplývali nad konkrétními díly tohoto umělce, mně do té doby neznámými. O autorovi už jsem možná slyšela, ale to bylo tak všechno. Zaujalo mě nadšení, s jakým o knihám hovořili. Zapamatovala jsem si to a řekla jsem si, že pokud je tohoto nějaký autor v dnešní době schopný (takto fascinovat mládež, která už moc nečte), musím zjistit, o co jde. Nejinak překvapivé pro mě byly i názvy jeho děl… A to byl důvod, proč jsem po Murakamim v audioknižním podání okamžitě sáhla, aniž bych tušila, na co se těšit.

Měla jsem radost, že příběh zpracoval právě můj oblíbený režisér Michal Bureš, který má na svědomí, podle mého názoru, “audioknižní hity” typu Lolita, Jsou světla, která nevidíme a další. Je pro mě předem zárukou kvality audioknihy, jeho pojetí mi prostě sedí. Líbí se mi, jak vede herce k procítění děje i důraz na hudební složku. Ad herci: v tomto případě jediný herec zvládl dokonale všechno sám. Nikoho navíc nepotřeboval, protože příběh vypráví hlavní postava, muž v mladším středním věku. Ad hudba: bomba! Ta se mimořádně povedla. Je jí hodně, je typově vhodná, exotická, s tóny klavíru a je stále stejná a zároveň jiná. Ve vyprávění se střídají části ze současnosti a minulosti, drží se hlavní dějové linie, ale zároveň ve vedlejších rolích poznáváme Cukurova nového přítele ze současnosti, u kterého se neustále bojí, že ho ztratí, protože s ním přeci není něco v pořádku. Zároveň se také například dozvídáme zajímavé legendy, které vypráví právě tento jeho přítel.

Suma sumárum, příběh Bezbarvého Cukura je další netypické dílo od autora nám nepříliš blízké kultury s jiným pohledem na věc, kde ale hlavní roli hrají mezilidské vztahy plné citu a emocí, které naštěstí (?) prožíváme všichni podobně. Je to příběh o hlubokém smutku, přátelství i odpuštění sám sobě i jiným, o volbě menšího zla a snaze jít dál, i když to bolí. To vše v kulisách Země vycházejícího slunce.

77 %