„Tajemství neexistují, všechno nakonec vyjde najevo, všechno.“ Někdy si říkám, kéž by to tak bylo... každopádně v tomto příběhu pravda „vítězí“. Do čeho se náš hrdina se zálibou v sadomasochistických sexuálních praktikách...
...přimotá tentokrát?
Pod maskou je další případ Harryho Svenssona, originální hlavní postavy detektivních příběhů, který už na začátku prvního dílu série (Trest a smrt – KNIHA ZLÍN 2016) pověsil na hřebík svou úspěšnou novinářskou kariéru a rozhodl se prozatím pomáhat v restauraci svému příteli, jenž mu příhodně nabídl rovnou i bydlení v přilehlém domečku.
Harry Svensson je vskutku zábavný. Trochu zpomalený, občas neví, co by měl správně říct nebo udělat, často se nechává jen tak unášet děním, ale má to štěstí, že to nakonec vždycky nějak - navíc poměrně dobře - dopadne. V podstatě se řídí rčením své bývalé sousedky:
„To se spraví, vždycky se to spraví. A i když se to nespraví, tak to nějak dopadne.“
Rozhodně ale má čuch na nepravosti a smysl pro spravedlnost. Alespoň tedy pro ty, co si to zaslouží. Je ochotný okamžitě nastavit svou kůži na obranu nevinných, i když mu vzápětí dochází, že se tak sám dostal do velmi nebezpečné situace. Také je vztahově nestálý. Bohužel, v tomto dílu se autor, Mats Olsson, téměř vyvaroval popisů či situací souvisejících s hrdinovou hlavní, specifickou charakteristikou. Jeho tajná sadomasochistická záliba je připomenuta pouze v souvislosti s jednou jeho bývalou, o dvacet let mladší milenkou, kterou nevhodně opustil:
„Nějak se stalo, že jsem si ji ohnul přes koleno a pak jsme skončili v posteli. Byla zvědavá a nedočkavá, zamilovaná a neposlušná, zlobivá a hravá, nenasytná a trpělivá a měla zvláštní vlastnost vyprovokovávat situace, které vždycky skončily stejně.“,
a potom ještě téměř u konce, když se cítí na koni a nečekaně ho zaujme jedna - samozřejmě zadaná - paní. Snad se v příštím dílu dočkáme více „legrace“, protože v prvním dílu se právě díky těmto choutkám Harry dostal do dost prekérní situace, ze které nakonec samozřejmě elegantně vybruslil
Celkově se mi Pod maskou poměrně líbilo a četlo se to skvěle. Autorův styl je zvláštní, místy velmi popisný, ale ne nudný. Zápletka související s motorkářskými gangy, nacistickými aktivitami, drogami a všelijakými podvody nebyla špatná, ale na druhou stranu mě nečekalo žádné wow ani uprostřed, ani na konci knihy. Rozjezd byl asi ze všeho nejlepší. Místy mi to přišlo trochu překombinované, ale co. Harry se prostě do takovýchto podivných situací asi dostává nějak schválně a pravidelně... Co ho asi čeká příště? A překvapí nás a nechá si alespoň jednoho z těch, kdo by s ním chtěli být?
75 %
