Socialismus, jak sami autoři v knize uvádějí, byl bezesporu tragickou kapitolou tuzemské historie, avšak i skvělou kapitolou tuzemského lidového humoru, jenž vznikal v podstatě spontánně, jako jediná možná reakce na veřejné dění.
Kniha s podtitulem Lexikon lidové tvořivosti z dob socialismu od autorů Jana Nejedlého a Jakuba Šofara obsahuje velmi sofistikovanou předmluvu a jímavý doslov. Obě části čtenáře uvedou do doby, zmíní souvislosti a situace, na které se možná už trochu zapomnělo (nebo je mladší čtenáři nezažili), a naladí nás tak na „vůně, pachy, zvuky, energie a emoce doby“.
Hlavním obsahem publikace je však abecední přehled různých vtipů, slovních hříček a přetextovaných písniček, které doprovázejí reklamní „shoty“ nesmrtelného pana Vajíčka, a v celém rozsahu je také lexikon doplněn o drobné černobílé ilustrace; v závěru je pak mnoho plnobarevných příloh s popisky.
Kniha je krásná v tom, že vás skutečně vezme zpět v čase, a vy díky tomu pochopíte mnohá trápení tehdejších obyvatel, případně jejich totální rezignaci na veřejný, politický život. Uvidíte, z čeho a proč si lidé dělali legraci, jaké tehdejší osobnosti byly terčem posměchu a proč a jaké, povětšinou nuceně dobrovolné akce, byly zesměšňovány, nebo jak si Čechoslováci představovali rozdíl jejich bytí oproti životu cizinců na východě (v SSSR) i na západě (v Americe).
Tedy dozvíte se například, že zpěvák Michal David pochází z cirkusové rodiny (což leccos vysvětluje), komu se říkalo ANYŇÁK nebo kdo byla tzv. Milá holka, že existují tři druhy lásky: závratná (za vraty), zákeřná (za keřem) a nepochopitelná (láska k Sovětskému svazu), a jakým odporným způsobem se již v té době snažili ruští trenéři zvýšit výkonost svých atletek (uváděli je řízeně do jiného stavu, jelikož v prvních měsících prý výkonost žen stoupá, a poté samozřejmě musely absolvovat potrat...)
Já sama jsem socialismus nezažila. Nemám v sobě tedy k této době žádné negativní emoce. Vlastně naopak celkem ráda sleduji agitační seriály typu Žena za pultem nebo Chlapci a chlapi. Líbí se mi právě možnost sledovat tehdejší oblečení, účesy, obaly potravin či vybavení domácnosti (ačkoliv si uvědomuji, že ne všechno odpovídá realitě, jako například plné regály apod.). Prostě mám pro ty poklidné dobové seriály o ničem nějakou slabost, a co se týče knih, doslova s oblibou sbírám podobné sebrané paměti, jako je právě tato kniha (nebo Retro ČS 1 a 2, popřípadě novinka Pionýři a roboti). Myslím ale, že svou lehkostí a jednoduchostí zpracování kniha s názvem Po práci legraci uchvátí široké spektrum čtenářů, zvlášť když je RETRO teď tak v módě (dokazuje to i prodloužená retro výstavy v Tančícím domě nebo obdobná výstava v novém Národním muzeu v Praze, kde jsem samozřejmě byla a moc jsem si to užila!).
95 %
