Co vlastně člověk k životu opravdu potřebuje? Co stačí, aby nám bylo dobře? Vlastně toho není moc, spíše dost málo. Teplo, světlo, pohodlí, jídlo, pití, bezpečí, klid, někdo blízký...
U každého z nás v různém pořadí, s různou mírou potřeby. Všichni asi známe Maslowovu pyramidu potřeb, takže bych mohla jmenovat dál. Dnes chci ale vyzdvihnout zejména potřebu bezpečí. V úterý 22. 3. 2016 teroristické hnutí Islámský stát opět uskutečnilo jeden ze svých většině lidí naprosto nepochopitelných útoků, tentokrát v Bruselu, jehož důsledkem je mnoho desítek zcela zbytečných smrtí. Vůbec tomu nerozumím. Proč má někdo potřebu zabíjet v podstatě jen tak pro nic za nic? Je mi jasné, že ti, kdo toto zlo páchají, mají pro své činy důvod (alespoň v to doufám), ačkoliv důvod nesmyslný, vycházející z výkladu jejich náboženství. To nás "nemuslimy" chtějí vyvraždit všechny, nebo nás stačí jednou za čas tímto způsobem pár obětovat, jako se dřív obětovali beránci či jiná zvířata bohům? Co se to děje s naší Evropou? Kde je to bezpečí?
Původně jsem chtěla psát jen další recenzi na dočtenou knihu. Ta ale s dnem 22. 3. 2016 již nyní v podstatě souvisí. Dočetla jsem totiž osobní vzpomínky příslušníka elitní námořní speciální jednotky známé pod zkratkou SEAL (SEa, Air, Land) s názvem "Nejsem hrdina" (v anglickém originále No hero). V posledních letech se její příslušníci zabývají zejména bojem proti terorismu. "Tuleni", jak se jim přezdívá, jsou špičkově vycvičení muži schopní pracovat v extrémních podmínkách ve všech slova smyslech, které vás jen napadnou. A to na moři, ve vzduchu, na zemi, na skále, pod vodou, v několika desítkách stupních mrazu, obrovském vedru, pod tlakem a strachem... Jsou těžce cvičeni k boji s chladnou hlavou kdykoliv, kdekoliv a proti komukoliv.
Mark Owen, vlastním jménem Matt Bissonnette, autor již druhé knihy, odkojený drsným dětstvím na Aljašce, byl členem SEAL celkem 14 let, než se rozhodl na vlastní žádost skončit (ačkoliv do důchodu už mu zbývalo jen 6 let). Byl v týmu, jemuž se v roce 2011 povedlo zadržet Usámu bin Ládina. Kromě toho na svých misích v Afghánistánu "vyčistil" mnoho míst a se svými plaveckými "buddy" (parťáky) zneškodnil mnohé vysoké šéfy z nejrůznějších sítí Talibánu a Al Káidy. Operoval i na dalších místech ve světě - všude tam, kde bylo třeba bojovat proti terorismu.
Při čtení byly chvíle, kdy jsem s Talibánci i soucítila, ačkoliv nechápu proč. Vlastně to nebylo vůbec na místě. Oni chtěli a stále chtějí válčit, ničit, zabíjet... Nemají slitování. Měli bychom ho mít my? SEAL hoši mají jasná pravidla kdy a dokonce i kde (třeba v mešitě ne) mohou na teroristy zaútočit. Veškeré akce a všechny jejich kroky podléhají rozkazům z vedení. Až když protivník sáhne po zbrani, nebo je jí už alespoň vidět, mají zelenou pro "vyčištění" pozice. Ženy a děti se snaží neohrozit. A jak se s tím ve svém svědomí perou oni sami? Mark Owen, berme ho jako jejich hlas, píše, že ne právě snadno, ale popisuje jeden velmi důležitý a aktuální fakt: "Tím, že zavraždím já jeho, ochráním všechny naše (americké) vojáky i všechny své parťáky. On už jim nebude moci ublížit."
Nechci nikoho podněcovat k nenávisti, ani je (muslimy) házet do jednoho pytle. Teď píši konkrétně o teroristech. Bojovnících, kteří, ač jsou také muži od rodin, chtějí jen vraždit, ničit a loupit a prosazovat tak svou pravdu nebo víru nebo Bůh ví co. Těch mi prostě nesmí být líto. O jejich rodinách, jež se tam kdesi v dálce schovávají s nimi, nic nevím a to, že budou žít bez alespoň potenciálních živitelů rodiny a otců, je zřejmě nutný vedlejší následek jejich zhola nesmyslného počínání...
Minutou ticha truchlím spolu s pozůstalými obětí teroristických útoků v bruselském metru a na letišti, modlím se, ať je mezi námi dost statečných, kteří nás dokáží ochránit, a vzdávám hold těm, kdo za nás vedou válku proti terorismu v jeho nitru... SEALs a všem dalším speciálním jednotkám. Bezpečí je jistota, kterou k životu opravdu nutně potřebujeme!
P.S. Matt alias Mark, YOU absolutely ARE HERO... Knihu si přečtěte. Vychází každým dnem...
