Jak sladce zní slovo „pusinka“! Něžné, hřejivé, láskyplné, veskrze pozitivní slovo. Tedy až doposud. Odteď už má pro mě i další, jednoznačně negativní nádech. A co víc, nahání mi hrůzu...
Autorka Pusinky je u nás, ale i jinde ve světě dobře známá. Asi nejvíce se o její popularitu zasloužila kniha s postavou Hercula Poirota (Vraždy s monogramem), jehož si autorka s laskavým svolením dědice vypůjčila od celosvětově třetího nejprodávanějšího autora všech dob! Ať už jsou názory na tento nový díl s tímto výjimečným belgickým detektivem jakékoliv, Sophie Hannah si zaslouží pozornost českých čtenářů. Její autorské postavy, které si zahrály ve velmi napínavých psychologických thrillerech, daly spolu se silným příběhem a spisovatelským umem vzniknout bestsellerům, jež se těší oblibě ve více než dvaceti zemích světa.
Pusinka je jedním z nich. Jen si to představte: jste dva týdny po porodu, poprvé se na chvíli odpoutáte od svého uzlíčku štěstí, a když se vrátíte, už je pozdě. Všechno štěstí, kterého bylo náhle ve vašem životě tolik, se rozplyne. Z „naprosto šťastná“ se najednou zhoupnete až na úplně druhý konec stupnice s označením „šíleně nešťastná“. A k tomu vám ještě nikdo nevěří, že k tomu máte SAKRA dobrý důvod!
"Mami, je teď Alice zlobivá? Maminka Laura zlobila a umřela. Alice taky umře?"
"Ne!" vyhrknu. " Felixi, tvoje matka přece nebyla… ona přece…“ Zarazím se. Upírá se na mě příliš mnoho očí.
"Každý nakonec umře, zlato. To přece víš."
Vždy, než začnu číst novou knihu, chci vědět, jestli stojí za to. Čas je to nejdražší, co máme. Vím, že to, jestli se kniha někomu líbí nebo ne, je dost subjektivní, ale přesto mám ve zvyku hledat názory jiných čtenářů. Než jsem začala číst Pusinku, narazila jsem na jeden komentář v angličtině, jenž tuto knihu spojoval se Zmizelou (od G. Flynn), ale v hanlivém slova smyslu. V podstatě to bylo něco ve stylu Od Zmizelé jsem se tak nenudila. To mě zaujalo - Zmizelou jsem četla a nebylo to špatné, i když všeobecné nadšení jsem nesdílela. Proto jsem začala být zvědavá, co mě čeká. Že by delší, zbytečné, v podstatě až nezáživné pasáže? Po dočtení musím prozradit, že se obě knihy skutečně v mnoha ohledech podobají. Ale určitě jsem se nenudila, a to ani na chvíli.
Příběh je rovněž z části vyprávěn retrospektivně a děj sledujeme střídavě z pohledu různých osob (Alice a vyšetřovatelů). Jednotlivé kapitoly pravidelně přinášejí nová odhalení, takže musíte číst pořád dál a dál. Styl je velmi čtivý. Situace psychicky náročné. Ovšem rozuzlení je skutečně senzační a přitom vlastně dokonale uvěřitelné.
Pamatujte, že příroda to už tak zařídila, že matky, až na ubohé výjimky, udělají pro své děti naprosto vše, aby je ochránily. Nebo aspoň aby dosáhly toho nejlepšího, čeho pro ně dosáhnout lze...
„To nejhorší se vám v životě může přihodit jenom jednou, říkávám svým pacientům…“
Ale je to pravda?
88 %
