Nesbo zanechal (na sněhu?!) mnoho krve...

Kdybych se měla někdy stát zabijákem, jakým je Olav Johansen, chtěla bych kráčet životem sama. Jak ti moudří a zkušení vědí, sami jsme silnější nebo alespoň méně ohrožení. 

Nemají nám koho vzít a zároveň nemáme komu naletět. Samozřejmě nejsilnější hrdinové jsou ti, kdo někoho ztratí, a pak se mstí, ale to bych jednak nechtěla zažít, a potom já raději jednám s klidnou hlavou. Na pomstu mě moc neužije.

Když jsme vlci samotáři (anebo vlčice) jsme schopni lépe plnit svěřené úkoly, a na spoustě věcí nám přitom nezáleží, což je v tomto případě ku prospěchu... Jenomže jakmile se do toho připlete hyena v podobě krásné blondýny, „problém“ je na světě...

Retro noirový diptych Krev na sněhu je prvním dílem série s názvem Krev na sněhu, kupodivu letní novinkou nakladatelství OneHotBook. Tato audiokniha přesně odpovídající své knižní sestře je krátkou (ani ne čtyři hodiny dlouhou), krutě severskou (já vím, je to omšelé, ale zde to sedí) krvavou, drsnou, chlapskou detektivkou. Ale pozor, s hlubokým, psychologickým podtextem. Jejím autorem je světoznámý spisovatel „Holeovek“, hudebník, původním vzděláním ekonom a finanční analytik Jo Nesbo. Oproti slavné sérii s jmenovaným Harry Holem se ale tato kniha, a podle následujícího dílu s názvem Půlnoční slunce tipuji že celá série, neodehrává v současnosti, nýbrž v letech sedmdesátých, a v tomto případě konkrétně v Oslu. Není zde žádný hrdina, který by přežil do dalšího dílu série, ale hlavně, tento příběh má zcela jiný náboj i směr, než Holeovky.

Krví na sněhu to začíná, a taky končí. Jsou tu představy, sny, nezahojené rány na těle i na duši, a nepřekonatelná touha alespoň se pokusit najít si někoho blízkého. Svůj příběh nám vypráví Olav Johansen. Interpretem se mu stal David Novotný, herec Dejvického divadla. Ten nám svým prostřednictvím dává možnost nahlédnout do zabijákovy pošramocené duše. Zvládá to dobře, intonačně s hlasem pěkně pracuje a snaží se hovořit stejně odevzdaně (v osobních záležitostech) anebo naopak rozhodně (v těch pracovních), jako by nejspíš hovořil člověk v jeho kůži. Jako obvykle je zde přítomna i hudební složka. V tomto případě se jedná o klasickou, detektivní znělku podobnou moderním seriálům, skrývající tajemno a napětí. Opět si ji ale moc často neužijeme, objevuje se jen na začátku, popřípadě konci některých kapitol. Ale není špatná. Režisérem této audioknihy byl olomoucký rodák Michal Bureš, můj velmi oblíbený „řídící“, který mě snad ještě svým pojetím nezklamal, ačkoliv obsahově bych mohla jmenovat oblíbenější (audio)knihy, než je Krev na sněhu (možná známka, že nejsem chlap?)

Detektivku jsem označila za „chlapskou“, protože mi tak připadá napsaná. Žádné složité věty, naopak spíš strohý způsob vyjadřovaní i uvažování, rychlé a jasné rozhodování, zásady, málo problémů k řešení. Pak do toho ale vstupuje ona, ta žena mrcha (anebo oběť?), a klid, dřívější spolehlivost a rychlost při plnění úkolu je ta tam. A následně přichází jednání na vlastní pěst mající nečekané následky, kvůli kterým se (opět bez zbytečných řeší) všichni okamžitě rozhodnou hrát novou hru... On, drsný a bezcitný zabiják (anebo ne?) přece ale má dobrou duši. Jen se k ničemu jinému nehodí... kam až dokáže zajít aby „nezabil“ sám sebe?

75 %