V životě každého z nás nastávají těžké situace. Věřící by je označili za zkoušky, které na nás seslal Bůh, nevěřící možná za sakramentskou smůlu. To, že se nepříjemné náhody, omyly či nehody stávají, je zkrátka tak...
Nedá se s tím nic moc dělat. Můžeme se jim snažit předcházet, ale když už k nim dojde, nejdůležitější je, jak se k nim postavíme. A v tom je kámen úrazu. Ze strachu, z nedostatku času nebo momentálního špatného úsudku často zvolíme tak, že to má dalekosáhlé následky a vliv nejen na mnohé okolo, ale zejména na nás samotné... Jak se vypořádat s něčím vyloženě tragickým, zvlášť když nemáte čisté svědomí?
Erika Fosterová se nám potřetí vrátila v Temných hlubinách a opět nezklamala. Tedy jak koho. Čtenáře rozhodně ne, zato lidé v jejím osobním životě by mohli vyprávět. Její profesní život dostal také další ťafku. Setkáváme se s ní v okamžiku, kdy už čtvrt roku pracuje na policejní stanici v Bromley, kam byla přeložena a kde se opět snaží zapadnout a sžít se s novým týmem. Zrovna se věnuje případu, který ji zas tak moc nezajímá, jelikož v něm jde „jen“ o drogy, ale při hledání v hlubokém jezeře si ji jiná, mnohem „zábavnější“ kauza najde sama a ona se jí už nepustí, ačkoliv s tím nadřízení opět nesouhlasí.
„Když odmotávala poslední vrstvu, uvědomovala si, že tým kolem ní postává v absolutním tichu. Sama zapomněla dýchat. Zhluboka se nadechla a rozbalila poslední vrstvu igelitu. ,Bože můj,` vydechla Lorna.“
Příběh odehrávající se tentokrát v deštivém podzimu opět uvozuje prolog a zakončuje epilog a poděkování (tchyně Vierka nezůstala opomenuta). Hlavní případ je zapeklitý, dokonce tak, že se Erika poprvé skutečně obává, že jej snad nevyřeší. Má totiž výrazně ztížené podmínky, jelikož se odehrál před mnoha lety a na jeho řešení si vylámala zuby tehdy velmi schopná vyšetřující kriminalistka, která skončila jako troska.
Velmi čtivý obsah tvoří spousta dialogů a překvapení. Ač to zpočátku nevypadá, opět se setkáme i s dalšími známými postavami a dokonce i doposud tak zoufalý Eričin osobní život zaznamená výraznější změnu, ve kterou jsme všichni tajně doufali. Historie má stejně jako lež dlouhé stíny a jedině prosvětlení sluncem a otupení časem pomůže se s ní sžít či ji pochopit, nikoli však se s ní vyrovnat... Dovolí Robert Bryndza jít Erice dál? Věřím, že jistý muž bude bojovat Do posledního dechu, aby si Eriku získal... Víc vám prozradím v recenzi dalšího dílu, který se jmenuje... Hádejte jak? :)
