Mlsné čtvrteční Večery v Umbrii

Okouzlující... To je myslím to správné slovo, kterým začít. Úžasně stravitelné a navíc typicky letní čtení nabízející mnohem víc než jen vyprávění jedné starší ženy (přistěhovalé americké šéfkuchařky Marleny de Blasi), ...

...jejímž prostřednictvím zažijeme lásku i odmítnutí, pocítíme sílu i tíhu mateřství, ochutnáme pokrmy prosté i ty, které vyžadují dlouhou přípravu, a zejména si necháme pohladit duši čerstvými listy olivovníků a chuťové pohárky zaskotačit s mladým či starým umbrijským vínem... Každému podle jeho volby.

Příběh knihy Večery v Umbrii se z valné části odehrává v romantickém historickém městečku Orvieto, jež leží na plochém temeni velkého bloku sopečného tufu.

V jeho okolí se pěstuje vynikající víno, o čemž se mnohé dozvíte i v knize. Umbrie, ve které se Orvieto nachází, je název vnitrozemského kraje ve střední Itálii (sousedí například s Toskánskem), což je důležité jak pro představu místa, kde se vše odehrává, tak pro pochopení místních zvyklostí i gastronomie. Kniha volně navazuje na autorčino předchozí dílo, bestseller s názvem Tisíc dnů v Toskánsku, jehož obsah mě už jen podle anotace velmi láká... Je to začátek tohoto krásného příběhu, tohoto krásného života, který pro nás Marlena de Blasi zaznamenala...

Anotace knihy Tisíc dnů v Toskánsku

Ve vesnici San Casciano dei Bagni uzrává nad báječným jídlem přátelství. Právě sem se vydává americká šéfkuchařka Marlena de Blasi se svým benátským manželem Fernandem hledat ty pravé ingredience dobrého života. Dvojice odjíždí z Benátek - vybavená větším množstvím odvahy a nadšení než finančních prostředků - žít v kraji starých olivovníků a horkých etruských pramenů, v malém městečku mezi Toskánskem, Umbrií a Laziem se dvěma sty obyvatel. Nastěhuje se do primitivně zrenovované bývalé stáje bez telefonu, ústředního topení, s malinkou kuchyňkou postavenou na místě žlabu, a brzy se spřátelí s Barlozzem, neoficiálním vesnickým vůdcem. Barlozzovo vyprávění a bohaté znalosti místního folkloru je - i nás seznamují hlouběji s duší Toskánska. V Barlozzově doprovodu navštíví sezonní slavnosti a ochutnají čerstvě vylisovaný olivový olej nakapaný na krajíc opečeného venkovského chleba i na oleji osmažené cukinové květy pokropené vodou s mořskou solí. Objeví venkovské osterie, kde se vaří podle toho, co se toho dne sklidilo, případně ulovilo. Doprovázíme je při sklizni kaštanů, vinobraní, při výpravě za lanýži, a v prosinci s nimi budeme na starých olivovnících otrhávat olivu za olivou. Barlozzo je ochotně zasvěcuje do místních tradic, starými bylinnými lektvary počínaje a toskánským zemědělstvím konče; ale také má svá tajemství, a jedno z nich se týká vesnické krásky Floriany.

Večery v Umbrii pokračují v podobném módu, fungují na podobných zákonitostech a okrajově staví na ději předchozího díla. Kniha Večery v Umbrii se skládá z krátké předmluvy, čtyř hlavních částí, z nichž každá je věnována jedné ženě, pak následuje doslov a nakonec recepty. Je psána zvláštním, vlastně „nijakým“ stylem - je to jen volně plynoucí proud vzpomínek a zážitků, vyprávění ze života. Jak nás do obrazu uvádí Předmluva, každý čtvrtek večer se čtyři místní ženy – Miranda, Ninuccia, Paolina a Gilda - spolu s Marlenou a povětšinou i mnohými dalšími setkávají u večeře. Nejmladší je dvaapadesát, nejstarší lehce přes osmdesát. Ženy spolu nejen připravují jídlo, ale také spolu probírají své životní osudy. Každá z nich má za sebou odlišnou a většinou ne zrovna snadnou cestu. Zažily si každá své, ať už se svými rodiči či s rodiči partnera, s opatrovníky v klášteře, s dětmi vlastními i cizími, s milenci, přáteli či samy se sebou, se svou samotou. Osobní zpovědi každé z nich jsou silné a poutavé. A co víc, v jejich obměnách se nachází i něco z každé z nás. Punc originality a onu správnou atmosféru vyprávění dodávají italská slovíčka, zvolání nebo celé, krátké věty.

„Co to chystáš?“

„Un Soffritto. Pancetta, sádlo, rozmarýn, česnek, cibule, feferonka, červené víno, rajčata. Podávané na chlebu. Takový malý předkrm.“

„A v té druhé pánvi?“ Ukázala jsem na malou otlučenou pánev na zadním hořáku.

„To je to samé. Jen s trochou masa.“

„Jakého?“

„Cosa c’era, c’era. Co bylo, to bylo.“

Je jasné, že tyto zralé, životem velezkušené ženy a skvělé kuchařky mají co nabídnout, a to zejména nám „mladým“. Z mála vždy vykřešou mnohé. Přinášejí zamyšlení i poučení. Dokáží poradit, ale také rozmlouvají špatnou volbu. Dávají ochutnat sám život se všemi jeho sladkostmi i hořkostmi. Hlavně se spoustou vína a oleje. Já osobně rozhodně vyzkouším Restované těstoviny na červeném víně s hoblinkami 99% čokolády (prý variace ve stylu jednoduchých Aglio Olio e Peperoncino) nebo sedm dní odpočívající kachnu.

Tyto ženy se vzájemně velmi dobře znají, a vlastně se neznají skoro vůbec, jak vyplývá z postupně vyprávěných příběhů. Každá má své jizvy i tajemství. Přesto jsou si oporou a blízkými přítelkyněmi. A jak se vyjádřila Miranda, nejstarší z nich: „Schopnost užasnout nad něčím známým je jeden nesporný dar, který je nám všem pěti společný.“

Svou recenzi bych chtěla zakončit tím, čím autorka knihu uvedla, jelikož přinejmenším pro těchto pět to jistě platí: „Rodina je vytvořena z lásky. Jen v některých případech i z krve.“

85 %