Made in Sweden aneb jak vyloupit banku po švédsku

Kniha Made in Sweden skrývá osobitý až osobní příběh. A aby také ne, když jedním z autorů je skutečný člen rodiny tvořící tzv. Vojenský gang, který v 90. letech ve Švédsku reálně působil!

Autor, Stefan Thunberg, ten “z rodiny”, se sám zločinů neúčastnil, ale při tvorbě příběhu vše s bratry konzultoval. Nejedná se přímo o vyprávění skutečnosti, ale na střípcích pravdy se zakládá. Což mu přidává na atraktivitě.

Děj se točí okolo tří mladých bratrů. Leonard alias Leo, nejstarší z nich, je ten, co vše vymýšlí, plánuje, sceluje. Od mala se o bratry staral, zejména o nejmladšího, kterého učil i chodit. Dělal a dělá jim v podstatě otce. Prostřední, vždy klidný Felix a nejmladší Vincent, kterému je teprve 18, jsou tak u Lea, který žije s o pět let starší Anneli, jako doma. Oni tři, tři bratři Duvnjakovi, tvoří jádro týmu. Název vojenský gang ale získali zejména díky čtvrtému Jasperovi. Leovo kamarádovi z dětství. Jasper se toužil stát vojákem z povolání. Neuspěl. Díky prodělanému výcviku měl ale zafixovaný správný postoj při akci a manipulaci se zbraní, což se dalo pozorovat na získaných záběrech bezpečnostních kamer. Jako zločinci byli šikovní, rychlí a dosud netrestaní, tudíž ani mezi těmi za mřížemi o nich nikdo nic nevěděl. Museli by je dopadnou při činu. To dle Lea nehrozilo, když dodrží plán…

“We!, pořád cítil adrenalin, Made!, s nímž držel hlaveň, The!, v ústech jiného člověka, Front!, shodil ze sebe bundu, mikinu a tričko, které bylo silně cítit potem, Page!, rozvázal si boty, svlékl si kalhoty, We Made The Front Page!, v jeho slipech bylo vidět, v jakém se nachází rozpoložení, We Made The Front Page!, tančil před textem na mlčící obrazovce.

A jaký že byl ten jejich plán? Nepozorovaně získat zbraně, přepadnou auto s cenným nákladem, posléze banku, a pak další a další, než budou mít dost, aby už nemuseli nikdy nikoho poslouchat. Být rychlí, pokaždé postupovat podle předem připraveného a nacvičeného scénáře. Po akci rychle změnit dopravní prostředek a v klidu, nepozorovaně, převlečeni jet domů.

Je tomu pár dní, co byla spisovatelská dvojice (se Stefanem i druhý, podstatně známější autor Anders Roslund) v Praze. Bylo možné je vidět, slyšet a nechat si podepsat knihu. Sama jsem tam bohužel nebyla, jelikož jsem se o ní dozvěděla až den poté. Což je mi upřímně líto. Ráda bych si zejména Stefana prohlédla osobně. Slyšela ho a viděla jeho pohyby. Protože právě “podle nich si Tě lidé budou pamatovat a poznají Tě i v přestrojení”. Určitě má něco podobného se svými bratry. Svým způsobem i oni jsou vlastně celebrity.

Síla v pevnosti rodiny, která je bezpečným přístavem pro její členy, vystavěná na důvěře a spolupráci všech zúčasněných, mi připomněla Kmotra. Knihu jsem našla zařazenou do thrillerů, jinde do napětí a dobrodružství. Popravdě není snadno uchopitelná. Je tu více rovin. Kromě gangsterského počínání, je tu vidět podstatná role rodiny a vztahů jejích členů. A také dalších členů, kteří přímo do rodiny nepatří, ale moc by si to přáli. K tomu průběžné nahlížení do historie, která je zásadní pro pochopení jednak soudržnosti bratří, druhak přístupu k násilí a použití síly, příběh osvěžuje. 

“To…”
Nepodívá se na tátu, nedokáže to.
“… nejde.”
Pět slabých dřívek. Odhodí je na zem, dřívka se odrazí od skály.
Nedokázal to.
Zavře oči. Pak ucítí tátovu ruku. Není rozhněvaná, leží mu na rameni a je lehká.
“Tohle je, kluci moji… naše rodina. Náš klan.”

Psychologická rovina je tu hodně podstatná. Vyplívají z ní mnohá ponaučení. Například že sice “krev není voda”, ale pokud si vybereme jinou cestu, jde to. Nebo že v jednotě, v soudržnosti rodiny, je síla, že je třeba vést a chránit nejmladší, nebo že někdy je potřeba se bránit a vrátit ránu…

“Johne, dítě přijímá to, co vidí, nahrává si to, nasává to do sebe, kopíruje, ukládá to. Všechno. Bez ladu a skladu. Kazeťák nemyslí, jde z něj to, co je v něm uložený.

93 %