S velkou slávou loni v září spatřilo světlo světla další, již osmé pokračování potterovské série, chcete-li scénář divadelní hry za něj považovat. Kniha, alespoň dle mého sledování, sklidila rozporuplné reakce.
Široká a velmi početná armáda fanoušků se tak těšila, až si možná vytvořila přespříliš velká očekávaní, a podle mého názoru mnoho z nich opomnělo základní fakta, která jsou při posuzování tohoto přídavku třeba brát v úvahu...
Konečně jsem se i já, rovněž velká obdivovatelka ságy o malém osiřelém kouzelníkovi, dostala k nové knize ze světa čar a kouzel. Po sedmi knihách, které již vyšly a bouraly žebříčky prodejnosti všude na světě (pro představu - sedmi dílů se dohromady prodalo okolo 0,5 miliardy výtisků), byl anglicky, česky a v mnoha dalších jazycích ve speciální úpravě knižně vydán scénář divadelní hry s názvem Harry Potter and The Cursed Child neboli Harry Potter a prokleté dítě.
V originálním nastudování divadelní hry londýnským divadlem PALACE THEATRE vystupují jiní herci než ti, kteří knižní hrdiny ztvárnili ve filmovém zpracování, Hermionu pak dokonce hraje herečka negroidní rasy. Vstupenky na toto představení jsou dle očekávání od počátku beznadějně vyprodané, ačkoli i ty nejlevnější se pohybují za hranicí L100, tedy přes 3 tisíce korun, a nejdražší přesahují v přepočtu hranici 30 tisíc korun.
A o čem a jaká tedy ona knižní podoba scénáře je?
Anotace:
Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší. Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst.
Do kouzelnického světa se dostáváme v době, kdy se Albus (Severus Potter), druhý syn Harryho a Ginny, chystá poprvé do školy v Bradavicíh a obává se svého zařazovacího rituálu. Hned v úvodu se tedy znovu setkáváme se všemi dobře známými firmami, jelikož na nástupišti se rovněž ocitá i Ron s Hermionou a dětmi či Malfoy se synem. Je nám nastíněn obtížný vztah Harryho se synem i jeho těžkosti v práci, ale také s jizvou. Ano, opět. Lehkými skoky skrz pár let zjišťujeme, jak se vše vyvíjí a graduje, až se zastavíme v Albusově čtvrtém ročníku, ve kterém dojde ke sledu nečekaných a hrůzostrašných událostí...
Tolik nastínění děje. A pojďme k samotnému příběhu. Je známo, že scénář není samostatným dílem J. K. Rowlingové, která je podle přebalu knihy jen jedním z celkem tří autorů námětu. Dalšími dvěma jsou John Tiffany, který je zároveň i režisérem hry, a Jack Thorne, autor scénáře. Podle mého názoru je proto třeba dívat se na tuto knihu, potažmo divadelní hru, jako na volné pokračování potterovské ságy ve zcela originálním pojetí. Zde totiž nejde jen o vyprávění, ale i o herecké výkony, akci, efekty, atmosféru a všechno to, co zažijí jen diváci v hledišti, ale co možná čtenářům trochu uniká, navzdory krátkým popisům scén. Jako jeden z několika šťastlivců jsem se účastnila slavnostního křtu českého překladu.
Měla jsem tak možnost ocitnout se na malém, intimním a vstřícném místě s mnoha velkými obdivovateli Harryho Pottera, s mladým a sympatickým překladatelem „tohoto dílu“ a zejména pak s narátorem první audioknihy, hercem Jiřím Lábusem, a jejím režisérem Janem Jiráněm. Právě poslední dva jmenovaní, doprovázeni klavírními improvizacemi, předčítali nové zážitky z nádraží King‘s Cross (úvodní scény příběhy). A v šeru, s Lábusovými hlasovými variacemi, pod bodovými světly, se skotačivou hudbou... to byl zážitek! A díky tomu jsem se od počátku ke scénáři stavěla jinak. A na konci i v průběhu jsem byla prostě nadšená. Scénář vychází z toho, že diváci nutně nemuseli číst všechny předchozí díly, spousta věcí je připomenuta. Jako divadelní hra je to podle mě parádní počin a moc se těším na londýnské představení. Partner totiž ve chvíli slabosti řekl, že půjdeme. Takže už zbývá jen maličkost – sehnat lístky!
95 %
