Mám ráda série. Dobrá knižní série podle mě potřebuje zejména pořádnou hlavní postavu. Ta postava musí být čtenáři sympatická, musí se mu líbit, což ale nutně neznamená, že oplývá jen kladnými vlastnostmi...
Naopak dnes spíš frčí neurvalí, ale charismatičtí narcisti... Co by ale hlavní postavě chybět určitě nemělo, je originalita a osobitost.
Detektivní série patří mezi mé vůbec nejoblíbenější. Nic nepotěší knihomola víc než ohlášení dalšího dílu detektivky s oblíbeným vyšetřovatelem, zvlášť pokud nám autor v předchozím dílu udělal něco tak hrozného, jako je otevřený konec - to be continued za x měsíců, než se to k nám dostane.
Již ověřená a skutečně velmi schopná Švédka Kristina Ohlsson nám v tomto případě udělala obojí. Autorka uvedla v život kvalitní hlavní postavu – mulata, právníka a sukničkáře Martina Bennera - a nechala nás v zastávce čekat na další vlak... jinými slovy, nestydatě rozvyprávěla skutečně zajímavý, velmi čtivý příběh, ve kterém nám spousta věcí zůstala utajena, a nezbývá, než si počkat na další díl. Takže, hurá k Martinovi a jeho příběhu s pořadovým číslem jedna!
"Ve sluchátku se ozval povzdech. „Myslíte případ Sary Tellové?“ Do hajzlu. „Ano,“ přiznal jsem barvu. „Nezlobte se, ale..."
První díl série s poetickým názvem Lotosové blues rozehrává příběh mladého páru právníků, který spolu nechodí. Nebo se tak alespoň tváří. Martin Benner má se svou bývalou oficiální přítelkyní Lucy, překrásnou zrzkou světloučké pleti s pihami, otevřenou soukromou advokátní praxi a občasný, nezávazný sex. Druhou stálou (školkou povinnou) ženou Martinova života je Bella, jeho adoptivní dcera, o kterou se Martin ke svému vlastnímu překvapení nakonec rozhodl sám postarat, když její rodiče, Martinova sestra s manželem, zahynuli.
Jednoho deštivého dne přijde k Martinovi do kanceláře cizí, ne právě důvěru vzbuzující muž, který se představí jako Bobby Tell a požaduje (nikoli žádá) posmrtné očištění jména své sestry Sary. Kromě toho, že je Martin právník, nikoli policista, příliš nechápe, proč by se tím měl vůbec zabývat: Sara je už několik let mrtvá a k činu, respektive k činům - pěti vraždám - se sama doznala, ale když vidí, že se Bobbyho jen tak nezbaví, nakonec slíbí, že se na případ blíže podívá. Od té chvíle je ale v pasti, a aniž tuší, jakou hru se to právě rozhodl hrát, už není cesty zpět...
„Martine,“ zatřásla mnou. „Martine, probuď se. Chce s tebou mluvit policie. Prý je to naléhavé.“
Kniha je velmi čtivá. Čte se v podstatě úplně sama. Nechybí jí kvalitní vypravěčský styl, napětí, spád... Zkrátka je to slibný začátek jedné další severské série. Oproti svým kolegyním od jiných autorů se ale přesto v něčem liší - není tolik krvavá a šokující, jak jsme si možná už v jejich případě zvykli. Na úkor popisů muk obětí dostává větší prostor popis pátrání a přemítání hlavní postavy, a to se mi vlastně také dost líbí...
Takže, Martine, kdy se k nám vrátíš?
P.S. Co je "Lotosové blues" se dozvíte.... AŽ uvnitř knihy, ale nápověda se skrývá v obrázku :)
85 %
