Je státní svátek. Lidé, připomínající si události, bez kterých bychom tu dnes nebyli, vycházejí do ulic, usmívají se na sebe a prožívají hřejivý pocit sounáležitosti, který je bude po zbytek dnů motivovat, aby pracovali ještě usilovněji a šli za společným cílem.
Počkat...! Něco tu nehraje. Pohled z okna odhalí, že skutečnost je trochu jiná. Žádné davy lidí. Čím to? Že by to bylo tím, že je to STÁTNÍ svátek? Stát slaví, občané odpočívají. Stát na neznámém místě bujaře oslavuje, že je zase rozlezlejší a mocnější, občané jsou doma a dívají se na televizi nebo odjeli na výlet? Možná jen lidé ztratili potřebu něco slavit, protože všechno je už vybojováno a mít klidný život a dostatek jídla je samozřejmost. Co říkám samozřejmost – je to dokonce PRÁVO každého člověka, jak říká duch dnešní doby. Nač potom slavit?
Co s tím? Navrhuji vytvořit státní svátek, který bude skutečně užitečný. Vymyslel ho můj kamarád, když mu na Facebooku poděkoval jeden invalidní důchodce. Poděkoval všem, kteří pracují a tím přispívají na jeho důchod. To je ono! Vždyť náš stát je především sociální stát. Už nejdeme za nějakým cílem, jako je osvobození, blahobyt, svoboda, samostatnost, prosperita a podobné hlouposti. Už jde jen o to, aby nikdo nemusel nic dělat, když nechce, a každý měl právo na všechno. Všichni se musí mít stejně dobře, a i když stát musí strašně šetřit, nikomu se nesmí vzít peníze.
Navrhuji tedy toto: Zrušíme několik přežitých státních svátků, tím ušetříme. Místo nich zavedeme ve vhodný den svátek nový. Ten bude probíhat takto: Na náměstí se shromáždí ti, kteří v té chvíli od státu více berou než dávají – nezaměstnaní, příjemci sociálních dávek, invalidní důchodci, ti, kteří podstoupili nákladnou léčbu i všichni ostatní, kteří se cítí být příjemci. Proti nim se postaví druhá skupina lidí – těch, z jejichž daní to všechno jde. A ta první skupina bude všemi způsoby vyjadřovat svoji vděčnost těm druhým. Transparenty, skandováním „děkujem, děkujem“ a třeba i performancí. Možná by to mohlo mít formu průvodu, ale bez alegorických vozů – jejich použití by bylo vzhledem k postavení příjemců nevhodné.
Pracující by ztratili pocit, že stát jim bere daně pronic zanic, viděli by výsledky a cítili by fyzickou vděčnost příjemců. Ti by naopak mohli veřejně vyjádřit své díky a ukázat, že to neberou jako samozřejmost. Že si té pomoci hluboce váží. To by ohromně upevnilo jednotu národa.
Kamarád navrhl i pojmenování svátku: Den děkování pracujícím.
Doufám, že bude co nejdříve zaveden. Přijdete?
