Kapitán italské lodi jel několikrát příliš blízko ostrova, až nakonec narazil, za což se stal italským národním padouchem. Ale že celá Itálie „pluje“ plnou parou proti bariérovému útesu, ve kterém prostě není ani skulinka k proplutí, to nikoho nevzrušuje.
Ani ne týden po havárii už mají novináři jasno a prodávají se trička spílající kapitánovi. Tento nástupce Mussoliniho se stal projekcí všech italských neúspěchů. Zdá se, že právě Schettino je tím zloduchem, který zavinil ztroskotání lodi, astronomický státní dluh, nefunkční vlády, špatnou pověst Italů a všechny ostatní průšvihy od druhé světové války.
I když vyšetřování může ukázat, že kapitán se zachoval více zbaběle než by se zachovali všichni stateční nositelé triček Vada a bordo, cazzo! a ostatní Italové, evropané a pozemšťané vůbec, stejně má velkou smůlu, protože se mu to stalo v době, kdy se pomalu potápí celá Itálie a flotila s názvem Evropská unie stále rychleji nabírá vodu. Je ironií, že Costa Concordia měla paluby pojmenované podle evropských zemí a sály podle jejich měst. Takže kapitán Krysa potopil celou Evropu.
Co je však skutečným důvodem, proč Evropská unie nabírá vodu? Představitelé unie to vysvětlují tím, že plujeme v bouři hospodářské krize, které můžeme čelit jen tak, že své lodě semkneme ještě těsněji a poplujeme ještě rychleji, abychom bouři unikli a dorazili do klidných vod podobných havajskému ráji. Ale je to opravdu tak? Co když je moře ve skutečnosti relativně klidné a my drhneme o skaliska kvůli špatnému kurzu?
Skoro nikdy snad nebyla v historii naší republiky doba, aby občan nepovažoval politiky za lháře a pokrytce (výjimkou je snad prezident, který je projekcí rakouského císaře, takže pro některé je „tatíček“ a pro ostatní „starej Procházka“). Je proto zajímavé, že většina lidí považovala nabídku na členství v EU za to, za co byla vydávána, tedy za členství v prestižním klubu, do kterého všichni lepší musí patřit. Klubu, který přináší svým členům výhody, i když za ně musí něco zaplatit. Je to ukázka něčeho, čemu říkám intuitivní závěr. Selský rozum říká: většina tam je, ostatní tam chtějí, byli bychom spolu, všechno by bylo jednotné, to zní dobře. Prostě plout ve flotile je lepší, než plout sám.
Jaký je však kurz této flotily? Řízená dělba práce, kvóty na výrobu, o investicích rozhoduje byrokrat. Tedy směr, kterým naše země plula dlouhých 40 let národní hanby, kterou z naší historie už nikdo nevymaže.
Politické projekty musejí být založeny na racionálním základě a na spravedlnosti. Například v Německu ve třicátých letech se začaly stavět dálnice, klesala nezaměstnanost a vše se zlepšovalo, což bylo pro většinu (nejen) Němců důkazem geniálního Vůdcovství. Racionální úvaha ale ukazovala, že něco takového není možné. A skutečně, nacistický stát prováděl podivné finanční operace, konfiskoval majetek některým občanům, vydával dluhopisy skrze nastrčenou firmu. Nakonec byl dluh tak velký, že ani vyrabování Polska a Francie ho nemohlo umořit. Vtip je v tom, že jste nemuseli mít přístup do Hitlerova účetnictví, abyste věděli, že se dějí velké nepravosti. Stačilo umět počítat. Racionálně smýšlející chápali, že takhle to nemůže fungovat věčně. Ale Chamberlain mával svým papírem a mnozí si s ním mysleli, že všechno je v pořádku, dokud do nich německá loď nenajela.
Vypadá to, že stejně tak Řecko mohlo v EU fungovat jen díky falšování účetnictví. Mohla by celá unie fungovat jen díky ignorování výsledků a zatajování skutečností před občany?
Dnes, kdy je ve vzduchu opět cítit přicházející malér, zase mávají Merkelová se Sarkozym různými „papíry“. Vypadá to však jako marná snaha udržet na hladině loď už chybně navrženou, zatíženou navíc ohromnými dluhy. Ekonomické zákony nelze ignorovat.
Ale neignoruje se jen ekonomie. Stejně tak zákonnost je na pováženou. EU má svoje pravidla, ale ukazuje se, že když Německu a Francii nevyhovují, tak se prostě změní. Když nevyjde referendum podle jejich představ, tak se prostě opakuje tak dlouho, až vyjde. Unie nedodržuje kritéria, která si sama dala. A proč banky odpustí Řecku část dluhu dobrovolně? Všichni víme, že kdyby to neudělaly, těžce by na to doplatily a byly by donuceny odepsat ještě víc.
Projevuje se trend směřování ke stále větší centralizaci, řízení trhu a zásadním zásahům do samostatnosti států. Extrapolací trendu může jen blázen vidět v budoucnosti blahobyt, když směřujeme ke stejnému systému, který u nás panoval skoro půl století, kdy jsme se závistivě dívali na západ. Dnes už západ není, co býval. Jako kdybychom v roce 1989 sice komunismus porazili, ale ten ještě stačil nakazit celou Evropu a po inkubační lhůtě se začal plíživě rozlézat.
Pokud chce někdo vytvořit trh bez hranic, je to skvělá myšlenka. Ale pokud chce vytvořit unii prosperujících států na základě jednotné měny, centrálního řízení ekonomik a úřednického přerozdělování peněz, je to blázen, který ignoruje základní ekonomické poučky. Kdyby něco takového nebylo už ve 20. století teoreticky i v praxi (bohužel i v naší zemi) vyvráceno, mohli bychom to považovat jen za nezodpovědný experiment na milionech. Ale takhle by si to zasloužilo nazvat pravým jménem.
Proto například nemohu pochopit, proč se tolik spoluobčanů tak ostře vyhraňuje proti Václavu Klausovi, jehož prognózy se plní. Myslím, že i potomci jeho odpůrců budou jednou hrdí na to, že právě my jsme měli prezidenta, který jako jediný viděl dál než ostatní a byl ve své době „štikou v rybníku“, když nazýval věci pravými jmény, i když někdy trochu drsně, jako ten italský záchranář, který je teď národním hrdinou.
Někteří Václava Klause s útrpným pousmáním poučí, že unie má přece „sjednotit Evropu po staletích krvavých řeží“. Bylo by hezké, kdyby po všech těch staletích nekonečných bojů právě naše generace žila v době, kdy se to konečně vyřeší. EU však není Evropská utopie. Není v její moci ukončit soupeření. Je samozřejmě jen nástrojem soupeření, protože ji nevytvořil nikdo zvnějšku, vytvořily ji některé země za nějakým účelem. Unie neznamená ukončení válek, je to pokračování boje jinými prostředky. Cožpak se v historii nikdy nestalo, že země dosáhla diplomatickými prostředky toho, čeho nedokázala docílit vojensky?
EU tvrdí, že spojenectví je od toho, abychom se měli všichni dobře. Zjevně však nejsilnější země unie využívají svá postavení, aby se měly nejlíp samy. Například pro Německo je výhodná existence eura, a jen proto je „zachování eura jedinou cestou“. Ale dotovat Řecko – o to se už musejí podělit všichni členové. Jsou nuceni k tomu, aby podepsali závazky, které jsou nad rámec Lisabonské smlouvy a jsou s ní v rozporu.
To nevypadá jako zdravý „modus operandi“, jak by měl fungovat projekt postavený na reálném a legálním základě. Připomíná to spíše zmatené pobíhání po potápějící se lodi. Merkelová volá: Nepotápíme se, jen na chvíli vypadla elektřina.
Je otázkou, kolik času ještě evropské flotile zbývá, než dojde k opravdu velké katastrofě. Řecké ulice plní demonstranti, kteří požadují udržení směru a rychlosti. Flotila se těžko otáčí. Některé lodi už možná mají neopravitelně rozpáraný trup a někteří pasažéři začínají chápat, že lodivodi mají špatné mapy. Nezbývá než doufat, že v sobě kapitáni ještě včas najdou dostatek statečnosti a otočí kormidlem.
