Jak si vybrat byt, abyste se nezbláznili

Je před vámi koupě bytu? Možná si pořizujete své první bydlení, možná potřebujete jen trochu více místa. A možná jste jen trochu neurotičtí a potřebujete nové sousedy. Kam jít, abyste se vbrzku nemuseli stěhovat znovu? Dovolte mi, abych vám předal něco ze své bohaté zkušenosti.

Samozřejmě, pokud je to jen trochu možné, vyvarujte se byť jen pomyšlení na bydlení v paneláku! Střední třída se dnes přelévá do svých nově postavených domků za městem a zanechává se zlomyslným úšklebkem nižší třídu na sídlištích. Vakuum uprázdněných bytů pak nasává kalné vody z vrstev ještě nižších.

Vy i já samozřejmě patříme do těch tříd kdesi nahoře, a jen pouhým nedopatřením a shodou náhod jsme nuceni dočasně bydlet v paneláku. Podívejme se tedy, jak si alespoň co nejlépe vybrat z toho, co je k dispozici.

Lokalita

Některé lokality jsou považovány za lepší, některé za horší, i když jsou tam třeba stejně staré paneláky. Některé čtvrti jsou laciné, proto se tam stěhuje sociálně slabší vrstva. A protože se tam stěhuje sociálně slabá vrstva, jsou lacinější. A lacinější... Asi byste se nechtěli vrhnout do černé díry uprostřed této spirály smrti. Proto si zjistěte, jakou má lokalita pověst a jaká je tam míra zločinnosti. Když v celém sídlišti nenajdete kousek nepomalovaného místa, asi to něco znamená. Vzhled vchodu a vestibulu jsou jasnou známkou, zda se společenství o svůj dům stará. Schránky postříkané barvou a ohořelé knoflíky výtahu indikují problematické nájemníky, jejichž příštím cílem budete vy. Algebraicko-geometricky to můžeme vyjádřit tak, že kvalita obyvatel je nepřímo úměrná počtu kosočtverců ve výtahu.

Některé domy byly v minulosti postavené například pro zaměstnance drah nebo policisty, takže je větší šance, že tam bude starší a usedlé obyvatelstvo, ač s nižším průměrným IQ.

Umístění přímo u silnice – nemyslím u frekventované výpadovky, prostě v běžné ulici na sídlišti – se může zdát výhodné – můžete tam přijet a zaparkovat před domem. Ale přijedou tam i jiní. A jak je dnes zvykem, každý, kdo přijede, zahouká. Přijede v jedenáct v noci – zahouká. Odjíždí v šest ráno – zahouká. Jen ať celé sídliště ví, jaká je to silná osobnost! Pokud je u domu průjezdná silnice, ba i jen cesta, budou tam projíždět auta, nehledě na zákazy vjezdu. Zákazy jsou jen pro slabochy! Vymožeností bydlení je tedy slepá ulice. Ovšem jen úzká, bez jakéhokoli rozšíření na konci, to by mohlo být místo oblíbené mladými přefinancovanými motoristy, kteří zde soutěží, kdo má výkonnější subwoofer. I ve vzdálenosti mnoha desítek metrů vám drnčí sklo v oknech. Dopravní značky jsou dobrá věc – spolehlivě odfiltrují slušné lidi a do blízkosti vašeho domu pustí jen tunery s provrtanými výfuky a dealery drog v jejich černých bavorácích.

Nezapomeňte se porozhlédnout, kde je nejbližší BOKPRIM. Tedy BOd Koncentrace PRImitivní Mládeže, místo, které si oblíbili dospívající zevlouni, než se stanou dospělými zevlouny. Může to být kdekoli, kde se můžou podrážkou opřít o čistou zeď nebo si sednout na něco, na čem se sedět nemá a řešit důležité sportovní otázky a chlubit se svými telefony, přehrávači a primitivní černošskou hudbou, kterou si do nich nacpali. BOKPRIMy jsou nepříjemné zejména tím, že adolescenti se do nich svolávají nelidskými hvizdy, jejichž ostrý zvuk se perfektně šíří podél stěn domu a proniká i plastovými okny. Neochrání vás před nimi ani výška sedmého patra – útlum je minimální. Proto pátrejte po podezřelých známkách – takové místo rozhodně nebude daleko. Posprejované zdi, otlučené a pošpiněné všechno, co jen trochu připomíná řád a vkus, a vlastní původci těchto pomníků civilizace – individua lišící se od strašáků do zelí pouze anonymizující kapucí, aby je strážníci nepoznali. To je neodstranitelná součást úplně všech dnešních sídlišť, se kterou nelze nepřijít do styku. Je pouze možné držet se dál od BOKPRIMů a považovat vzdálené hvizdy za přirozené zvuky městské divočiny.

Důležité je při výběru bytu nepřehlížet matematickou statistiku a teorii pravděpodobnosti. Někdy se člověk spoléhá na štěstí. Jistě se shodneme, že to není moc moudré. Ale stejně tak není moudré spoléhat se na smůlu! Dejme tomu, že přicházíte poprvé si prohlédnout byt. Před domem vyřvává banda uličníků. Můžete se utěšovat, že máte takovou smůlu, že jste tam přišli zrovna v tom dni a hodině a minutě, kdy se to děje, kdežto ve zbývajících týdnech a měsících a letech je zde idylické soužití poklidné komunity. Ale tak velcí smolaři pravděpodobně nejste. Ale tutově byste se tak začali cítit, kdybyste ten byt koupili.

Umístění v domě

Které patro si vybrat? Z hlediska výběru jsou tři skupiny: přízemí, nejvyšší podlaží a pak vše mezi tím.

Přízemí. To opravdu nikdy! To je jen alternativa k bydlení v kanále, a to je ještě k diskuzi. Každý, kdo jde kolem, vám vidí do bytu. Zloději mají nejkratší cestu na balkon. Teplo od nohou tam nikdy nebude. Všechno, co se děje venku, máte z první ruky. Víte o každém, kdo jde dovnitř i ven, protože kdo dveřmi pořádně netřískne, ten je aspoň pustí, aby je opotřebované Brano přibouchlo samo. Umíme stavět kosmické stanice, ale neumíme vyrobit dveře, které se zavřou bez pořádné šlehy. Pár centimetrů od vaší postele můžou být na druhé straně zdi vypínače nebo poštovní schránky, jejichž břinkot vám bude ve čtyři ráno neomylně připomínat, že ožralý Novák z pátýho jde domů.

Ani dole, ani nahoře. To se může zdát jako rozumný kompromis. Teplo je tu největší, protože po všech stranách jsou byty. Ale to je taky ten největší problém. Sousedi jsou nad vámi, sousedi jsou pod vámi, vlevo, vpravo, kam se jen podíváte, kam se jen zaposloucháte. Jen na centimetry od vašeho bytu je až osm jiných bytů, čili pravděpodobnost, že s vámi nebude sousedit ani jeden problematický člověk, se blíží pravděpodobnosti výhry prvního pořadí ve sportce. Tuto pravděpodobnost lze zvýšit volbou bytu na kraji domu, nebo v jinak architektonicky řešených panelácích – domy s šachtou uprostřed a byty po obvodu jsou na tom lépe. Ale pokud chcete bydlet v krajním bytě, ujistěte se, že dům je správně zateplen.

Poslední patro. Dříve platilo, že „horních deset tisíc" má o zábavu postaráno. V zimě přitápět troubou, v létě spát pod mokrým ručníkem, kytičky pěstovat nemusíte – plíseň nevyžaduje květináče a ani při hrubém zacházení neuhyne. Toto je dnes už naštěstí minulostí a při dobře zateplené střeše a fasádě se tyto byty tepelnou pohodou vyrovnají ostatním. Navíc se radikálně snižuje počet potenciálních problematických sousedů. A co ještě odpadá? Právě že nic. Sousedům nad vámi neodpadají z rukou každých pět minut předměty na jejich ozvučnicovou plovoucí podlahu. Nelítají vám kolem oken plivance, nepřiplácne se vám na okno mastný obal od párků, a rozhodně nenajdete na balkoně obsah sousedova žaludku.

Ale pozor! Neradujte se, že se zbavíte dupání! I v posledním patře nad sebou neustále slyšíte kroky. Nevím, čím to je, ve strašidla nevěřím. Sousedi prostě chodí tak šikovně, že ten váš strop je stále to nejlepší, co může s jejich těžkými patami rezonovat. Strašidla by měla reagovat na zaříkávání a vymítání, sousedi však nereagují naprosto na nic. Můžete jen unikat do světa své fantazie a každý večer si před spaním představovat, jak je zabíjíte těmi nejpomalejšími a nejbrutálnějšími způsoby.

Nepodlehněte pocitu, že jste smolaři!

Jak už jsme řekli, stejně jako je pošetilé spoléhat na štěstí, může být nešťastné spoléhat na smůlu. Možná jste si právě prohlédli hezký byt. Jenže ze sousedního bytu se ozývá hlasitý štěkot psa, řve hlasitá hudba nebo řve hlasitá manželka na manžela. Můžete si říci, že jste přišli právě v těch několika minutách, kdy se to děje, zatímco ve zbývajících hodinách, dnech, týdnech a měsících se to nebude opakovat. To by bylo asi stejně pošetilé jako koupit na podzim pár dresingů SPAK a těšit se na dovolenou v Alpách, kterou vyhrajete ve spotřebitelské soutěži.

Garsonka

Byt o jednom pokoji je zvláštní kategorií bytu. Radovan Karadžič v Haagu má o něco lepší bydlení. Uvažujete-li o garsonce, vezměte v úvahu, že pod vámi i nad vámi budou pravděpodobně bydlet v nájmu nějací studentíčci. Ti dole vás budou od rána oblažovat hlasitými rytmy černošské hudby, podle jejichž pokynů budou naprosto free. Že z toho vy nejste zrovna happy, to už jim zpěvák neprozradí. A ti nahoře můžou při své hudbě i radostně poskakovat. Pokud to nejsou studenti, mohou to být třeba chudí manželé, kteří každý večer a každé ráno za hlasitého bouchání rekonfigurují svoji místnůstku z obýváku na ložnici, resp. naopak. Samozřejmě se odstěhují hned, jak našetří na větší byt, což bude ze sociálních dávek asi tak při čtvrtém dítěti.

Ale garsonka, resp. 1 + KK, má i další nevýhody. Není to jen byt o jedné místnosti. Je to parodie na byt, kde všechno je zmenšené – i dřez v kuchyňské lince. V této bonsaji mezi byty plní jedna místnost všechny funkce. Obývák je zároveň ložnicí a tu máte v kuchyni. Často chybí i dveře do předsíňky, takže se sousedy jste jedna velká rodina, a když přicházejí a odcházejí, je to vždy s vašimi nevyřčenými pozdravy.

Pokud jste někdy byli ve spánkové laboratoři, možná vás uspávali tichým šumem. Při mořském příboji se prý také dobře usíná. Můžete jen doufat, že zvuk vaší ledničky na vás bude působit stejně blahodárně.

Pračku ale do garsonky o 20 m² nenarvete. Jedině když použijete speciální úzký typ – to se pak vejde do koupelny. Nicméně musíte mít opravdu hubenou postavu. Přesto může být cesta na záchod fyzicky, intelektuálně i časově náročnější, než vyndat ježka z klece. Pokud občas trpíte průjmovým onemocněním, nedoporučuji tuto potenciálně katastrofickou konfiguraci riskovat.

Prohlídka bytu

Jste tedy na návštěvě a majitel vám ukazuje byt. Možná se bojíte, že vlastník a realitní agent trochu přikrášlují skutečnost. Takové obavy jsou zcela bezpředmětné – že vám nestoudně lžou přímo do obličeje je jistota. Proto stačí od všech jejich tvrzení odečíst dvě třetiny pozitivního a jste na aktuálním stavu. Nedejte se strhnout svým očekáváním a svým prvním dojmem. Jestli jste submisivní typ, nedejte se strhnout nadšením makléře. Pokud všechno vypadá dobře a na závěr se jen tak jakoby mezi řečí prohodí něco, co by mohlo znamenat problém, přemozte svoji podvědomou snahu odsunout to do pozadí. Vraťte se k tomu, nebojte se vstoupit do monologu realitního agenta a podrobně se na problém vyptejte. Vždyť vy jste ten, kdo platí. Přemozte své natěšení a řekněte ne! Vždyť bude jiný byt a třeba bude ještě lepší než tenhle!

Vraťme se k těm otázkám. Vyvarujte se sugestivních dotazů! Otázky typu „je to klidný dům?" nemají smysl, odpověď je předem jasná. Také pozor na dotaz ve smyslu „má tady někdo piáno?" Odpověď je sice záporná, ale že hned vedle bydlí saxofonista, to už říct zapomenou. Prodej bytu je boj, jako celý život. A protože jde o peníze a taky protože je to dnes zvykem, etika jde stranou. Pokud se vy cítíte vázáni nějakými pravidly, nepočítejte s tím u svého protihráče.

Ale to jsme odbočili od otázek. „Je v domě klid?" Pokud odpoví něco jako „ále jó", okamžitě vezměte nohy na ramena a nikdy se do blízkosti toho místa nevracejte!

Má tady někdo psa? – Ále jó, ale až ve čtvrtým patře. – Štěká hodně? – Občas si zaštěká. (To znamená, že nejméně pět dnů v týdnu šňafe nepřetržitě dvanáct hodin denně) – Jsou někteří nájemníci problematičtí? – Jenom jedni, ale ti bydlí o dvě patra níž. (To je málo, minimum jsou tři patra, ale raději dům nebrat.) – Jsou zde nějací „slavící" sousedé? – Jedni, ale to jen tak jednou za měsíc. (Každý rok prožijete dvanáct, spíše však třicet čtyřicet bezesných nocí s polštářem na hlavě.) – Co sousedi, dělají nějaký hluk nebo podobně? – Co jsem tady, tak o sousedech prakticky nevím. (To by mohlo být přijatelné, znamená to, že je slyšet jen shora běžné dupání, zdola hovor a přes bytové jádro televizní pořady a koupání dítěte ve čtvrtém patře.)

Taky mějte na paměti, že pokud vám bude o klidném bytě vyprávět tetovaný bouchač s nosem nakřivo, nemusí být jeho stupnice klidu úplně totožná s tou vaší.

Pokud si prohlížíte byt, který je vystěhovaný, myslete na to, že prázdný byt vypadá vždycky hůř než zabydlený. Až se nastěhujete, všechno se proteplí. Naproti tomu, když si prohlížíte byt ještě obývaný, může na první pohled vypadat lépe, než je skutečnost. Proto si všechno prohlédněte rovnou pohledem druhým. Plovoucí podlaha? Až se sundají koberce, můžete zjistit, že je amatérsky položená a poškrábaná. Obložená koupelna? Na druhý pohled spíš olepená. Kuchyňská linka na míru? Spíš od Míry, truhláře-samouka, předposledního partnera majitelky, toho, co si nabrnkla po tom svátečním podlahářovi.

A pozor, abyste si neuvědomili příliš pozdě, že výtah hlasitě vrže a ústřední topení šumí, zurčí a ševelí. Také nezapomeňte na parkování. Přes den může být místa habaděj, ale večer se může stávat, až se budete vracet domů, za vámi dlouhá cesta, hlad jako vlk, tma, zima, déšť..., přijedete domů – a zase odjedete. Půl kilometru na první volné místo.

Stěhování

Termín vystěhování se většinou nedodrží. Nezapomeňte, že ti, kteří jsou před vámi, také čekají, až se ten před nimi vystěhuje, stejně tak jako někdo čeká, až se vystěhujete vy. Je to tedy dlouhý řetězec výměny bytů a jak známo, v akci Kulový blesk se vždy něco zadrhne.

Život na sídlišti

Tak jste se konečně nastěhovali. První noc v novém. Ráno si zvykáte na novou výšku umyvadla a vesele si čistíte zuby. Vyjdete z koupelny a řeknete partnerovi: vypni to rádio, víš, že to ráno nesnáším. – Ale miláčku, rádio jsme ještě nevybalili. – Aha, přijely kolotoče, děti budou mít radost. – Víš, drahoušku, to je od sousedů.

Toto bych vám nepřál. Ale je třeba si uvědomit, že většina vědců se shoduje, že Země je planeta s inteligentním životem. To dokazuje, že vědci nebydlí na sídlištích. Inteligentní tvor by měl mít schopnost alespoň jednoduchého abstraktního myšlení. Když jde v půl dvanácté v noci pár diskutérů kolem dlouhého sedmipatrového paneláku a neumějí si představit, že v doslechu jejich zvučných hlasů spí několik stovek lidí, které předmět jejich debaty pravděpodobně nezajímá, nenaplňuje to podle mne ani minimální kriteria definice rozumu.

Je dokázáno, že některá zvířata jsou tak inteligentní, že chápou, že v zrcadle vidí svůj vlastní obraz, a že za zrcadlem nestojí druhý slon nebo opice. V paneláku máme problém jaksi opačný. Typický obyvatel sídliště nepatří mezi tvory, kteří si uvědomují, že za stěnou jejich bytu někdo další je. Zdí jejich vesmír končí a co nevidí, to pro ně neexistuje. A podle toho se taky chovají. Proto vy sami můžete až příliš jasně pochopit, že za vaší zdí JE slon nebo opice.

Běžný den vašich sousedů

Probíhá to nějak takhle: Přijdou domů a prásknou za sebou dveřmi, až se celý dům zatřese (mají sice uvnitř kliku, ale chtějí si být naprosto jisti, že je zavřeno). Seberou ze země kamínky a narovnají sochu. Aniž by se zuli – přičemž našlapují na paty – rychle projdou všechny místnosti křížem krážem a hledají, kde nechali své malé kladívko. Když ho najdou, začnou obcházet celý byt, přičemž na každou stěnu jednou klepnou tím kladívkem. Když byt několikrát takto obejdou, vezmou hrst kamínků a hodí je na zem. Pak jdou do předsíně, co nejblíže vchodu, a začnou jevištní řečí přednášet monolog z nějaké divadelní hry. Běžný dialog to být nemůže, protože toho namluví tolik, že by za tu dobu vyřešili organizaci olympiády. Poté se opět chopí kladívka a obejdou byt. Nakonec kopnou do sochy, ta se skácí a udeří do stěny.

Poté, co provedou tyto podivné rituály, které zřejmě pocházejí ze starodávných pohanských kultů, vyjdou opět ven. Vší silou třísknou dveřmi, a když jsou konečně na chodbě, prodiskutují řešení několika problémů, podobně jako při příchodu. Pravděpodobně doufají, že přispějete cennými radami a zkušenostmi.

To je ovšem jen základní typ obyvatel. Většinou se přidávají specializace: televizní maniaci, pak ti, kteří vlastní domácí kino, kynologové, případně držitelé ještě nižších živočichů, kteří pět hodin denně poslouchají rapové skladby, jež někdo nazývá hudbou (samozřejmě ne na sluchátka, ale pomocí pořádných subwooferů, přesně naladěných na rezonanční kmitočet panelové konstrukce).

Samostatnou kapitolou jsou menší děti, nevinní tvorové, kteří ještě nevědí, co je to ohleduplnost a slušné chování, protože to buď ještě nechápou, nebo jejich rodiče čekají, až je to naučí jejich hudební a sportovní idolové. Děti jsou ostatně zdrojem mnoha zdánlivě nevysvětlitelných zvuků. Nezdá se však, že by tato nevinná jedno- až pětadvacetiletá stvoření byla vysvětlením všech tajemných až děsivých vjemů, které se v paneláku vyskytují.

Závěr

Jak jsme si ukázali, koupě bytu je hra. Hra s prvky rulety. Také se podobá pokeru – to když jednáte s prodejci. Hra, dobrodružství a loterie, jejíž výsledky nemůžete plně předvídat. Nutno říct, že většina z toho, co zde bylo uvedeno, vychází z mých vlastních zážitků. Ale vám přeji šťastnou ruku při výběru a spokojené bydlení. A ať se brzy potkáme jako sousedi!