Pálit, či nepálit si prsty?

Ráda bych se podělila o dvě jednoduché mapy Sýrie. První je z loňského ledna. Povšimněte si zelené barvy – to jsou místa ovládaná Islámským státem. Tento útvar měl tehdy pár tisíc vojáků a v Sýrii se v podstatě nevyskytoval.

A níže je mapa Sýrie letos v únoru, půl roku poté, co spojenecká vojska začala s nálety na Islámský stát. Zelená zabírá skoro polovinu území, ISIS má už okolo 200 000 bojovníků a svou sféru vlivu rozšířil také do Iráku, Egypta, Libye, Nigérie, Jemenu, Afghánistánu a řady dalších zemí. To vše navzdory soustředěným náletům spojeneckých sil ..

Nejsem žádný politolog, ale mám pocit, že tady něco nehraje. Nač máme NATO, nač jsou v celé Evropě miliony vojáků, nač se nakupuje nejmodernější technika za miliardy eur a pořádají se nákladné vojenské přehlídky, když nejsme schopni zastavit vzbouřence nedaleko za našimi humny? Kteří navíc v přímém přenosu páchají zvěrstva, která si v ničem nezadají s nelidskostí nacismu? A únosy a zabíjením našich vlastních občanů se nám smějí do tváře nad naší bezzubostí? Opravdu tomu nerozumím..

Před chvílí se objevila znepokojující zpráva, že v ruském letadle z Egypta nejspíš vybuchla bomba, ke které se přihlásili bojovníci Islámského státu. Dávalo by to smysl: ruské nálety na pozice Islámského státu jsou zřejmě dost citelné. Asi podstatně citelnější než rok a pár měsíců spojeneckých náletů.

Chápu, že situace v Sýrii je ošemetná a každá z mocností jistě musí zvažovat nejrůznější rizika, včetně vlastních ztrát. Stejně jako toto všechno musely mocnosti zvažovat, když se v Mnichově rozhodovalo o tehdejším Československu, stejně jako když se v OSN rozhodovalo o pomoci během genocidy ve Rwandě a USA o několik měsíců zpozdilo vyslání vojenské techniky, protože bylo před prezidentskými volbami a nedávno před tím si spálili prsty operací Černý jestřáb v Somálsku. Za tyto pouhé dva měsíce zpoždění byl ve Rwandě vyvražděn milion lidí.

O to sympatičtější mi je to, že někdo si je ochoten pálit prsty a nést i riziko toho, že mu islamisté vrátí úder – třeba bombou v letadle s nic netušícími turisty. Vůbec si nedělám iluze, že by Rusko útočilo na ISIS z čistého altruismu a nezištné snahy o pomoc civilistům.

Ale víte co? Motivace mocností nechť analyzují politologové a komentátoři.

Mně je jedno, jestli tím Rusko hodlá podpořit konkrétního politika nebo jen vyzkoušet vojenskou techniku. Jsem prostě ráda, že někdo vrahům a násilníkům z ISIL ukázal, že existuje stop a že svět nebude jenom přihlížet, jak na běžícím páse upalují a čtvrtí zajatce, jak znásilňují malé holčičky, jak nenávratně ničí kulturní dědictví. Vnitřně bych ale byla radši, kdyby ISIS tuto lekci udělili „naši“.

Jen mě trochu mrazí při pomyšlení, jak by to dopadlo, kdyby si jednou spojenci měli pálit prsty za nás...