Jak to chodí u vrabců (podobnost čistě náhodná)

Věděli jste, že obyčejní vrabci jsou v Česku na vymření? Za mého dětství létaly vrabčáků ve městech celá hejna.  

S oblibou se po dešti koupali v kalužích a na jaře vždy spousta holátek vypadla z hnízda, takže jsme je jako děti nacházely holé a ošklivé pod stromy. Pamatuji si to, protože jedno takové mláďátko jsem tehdy vzala domů a pokoušela se ho zachránit. Marně, v krabičce vystlané vatou stěží zvedlo hlavičku a umřelo hned druhý den. Odpočívá v pokoji na dvorku činžáku v Mariánských Horách. O to milejší je, že tady v Turecku, v obrovském hotelu u moře, jich kolem balkónu létají desítky. Nejsou hezcí ani zajímaví, ale připomínají mi dětství.

Takže jsem neodolala a podělila se o sendvič, co mi zůstal z letadla. Kousky chleba zmerčili hned, ale skoro půl hodiny jen tak létali kolem a na dřevěný parapet balkónu se odvážili až poté, co jsem se vrátila do pokoje. Takže přes skleněnou stěnu, z pohodlí hotelové postele koukám na ptáky... a co nevidím!

Myslela jsem, že se hejno vrhne na chleba, ale chyba lávky. Ptáci na balkón létají způsobně ve směnách, jeden po druhém. Při delším pozorování si nešlo nevšimnout, že menší ptáčci přiletí, popadnou co největší kus chleba a rychle frnknou pryč. Zato větší vrabčáci, a to mě překvapilo, nikam nespěchají. Přecházejí pomalu mezi pečivem, hledají nejlepší kousky, systematicky vyzobávají drobky a v klidu si odletí, až mají plná bříška. A bez proviantu na cestu.

Netroufám si spekulovat, co rozdílná velikost a chování znamenají u vrabců.

Mimochodem, věděli jste, že v Česku výživné na děti neplatí až 40 procent rodičů?