Horší, nejhorší, neziskový

Kdo může za teroristické útoky v Evropě? Ne, nejsou to politici, kteří donekonečna schůzují a bezradně odsuzují jeden útok za druhým, ani bezpečnostní složky, které nedokáží vyhodnotit rizika a v případě potřeby ochránit občany.

Viníkem jsou neziskovky, které sem tahají běžence! A kdo může za špatný stav ekonomiky a schodky státního rozpočtu? No přeci neziskovky, které stát vysávají jako pijavice. A viník největšího problému lidstva - přelidnění? No samozřejmě taky neziskovky, které zachraňují děti v Africe a zbytečně prodlužují život postiženým a seniorům.

Řešení je nasnadě:

1. Zrušit neziskovky.

2. Zvířata žijící v útulcích a záchranných stanicích neziskových organizací zplynovat, rozemlít na masokostní moučku a zdarma distribuovat našim strádajícím chovatelům dobytka.

3. Pro děti v Klokáncích a azylových domech, pro pacienty hospiců, postižené a přestárlé v ústavech spravovaných neziskovkami, pro ty všechny vybudovat velkokapacitní zařízení v prostorách bývalých vojenských újezdů, uzavřených dolů a zkrachovalých továren. Starat se tam o ně budou nezaměstnaní, které hromadně přeškolíme na ošetřovatele/pečovatele. Zabijí se tím dvě mouchy jednou ranou: stát využije prostory, o které se beztak musí starat, a nezaměstnanost klesne na nulu. Geniální.

4. Dotace se pro příště budou udělovat pouze ziskovým projektům. Modelem pro inspiraci může být 50 milionů pro Čapí hnízdo nebo 13 milionů na sportovní areál u penzionu pana Vratislava Mynáře.  A prezidentovu zásadu, že „za každou korunu z rozpočtu si musíte vydělat korunu sami“ důsledně aplikovat na všechny složky financované státem: policii, hasiče, nemocnice, knihovny, školy..

Jen si představte, jak krásně se bude žít v zemi, kde kriplové a starci nebudou zabírat místo produktivním občanům a daňovým poplatníkům, kde černí a bezďáci konečně dostanou do ruky lopatu a kde se neprodyšně uzavřou hranice pro cizince (toto opatření se nebude vztahovat na občany USA a EU třetí a vyšší generace, Rusy, Ukrajince a Číňany – ty všechny u nás přeci jen trochu potřebujeme).  Přehnané? Obávám se, že moc ne.

Až donedávna převažoval většinový pohled na pracovníky neziskovek jako na hrdiny, kteří v krizových situacích a válečných oblastech nasazují vlastní kůži a zachraňují životy, jako třeba Červený kříž. Nebo jako obětavé ošetřovatele o ty, jejichž péče je obtížná. Případně jako neškodné nadšence a romantiky, kteří zakládají komunitní zahrady, ochotničí, zachraňují pejsky a kočičky nebo o víkendech chodí do lesa sbírat odpadky.

To se však dramaticky změnilo. Nejvyšší představitelé země ukazují na neziskovky prstem. Najednou jsou z nich pijavice, paraziti, veřejný nepřítel číslo 1.

Docela pohodlný a bezpečný způsob, jak zastřít vlastní neschopnost řešit klíčové problémy a odvést pozornost od jiných, řádově mnohem větších afér a děr v rozpočtu. Jen pro příklad: víc než dva biliony (tj. nepředstavitelných 2 000 miliard Kč!) nás stály státní intervence na oslabení koruny. 13 miliard stát letos prohrál v arbitráži s Diag Human, stamiliony stát daroval velkopodnikatelům na předem ztracenou záchranu jejich krachujících a vytunelovaných firem (například jen nedávno do OKD „zapůjčil“ 150 milionů, aby firmu potom odkoupil za 80 milionů) a každý rok jde v průměru 23 miliard na podporu našeho konkurence neschopného zemědělství, které navíc produkuje stále méně kvalitní potraviny - tomu, že se venkov rozvíjí, může věřit málokdo..

A na co je v této situaci podle politiků nutné se zaměřit? No přeci na neziskovky!

Docela v této atmosféře chápu i to, že honu na neziskovky tleská velká část občanů. Setkání s neziskovkou totiž většinou znamená, že po vás bude chtít peníze nebo že vám bude ukazovat nepříjemné věci: týrání zvířat, nemoci, stáří, hladomor, chátrání památek.. komu se to má líbit?

Ano, uznávám, že i já bych některé výdaje omezila. Kdyby bylo na mě, třeba na sport nedám ani korunu. Obor, ve kterém protékají stamiliony z reklamy a sponzoringu a kde jednotliví hráči berou platy tisíckrát vyšší, než mají naši vědci světové úrovně, by měl na svůj vlastní provoz a rozvoj najít jiné mechanismy než státní rozpočet. Nechť někdo spočítá a zhodnotí, jak dotace do sportu přispívají ke zlepšení fyzické kondice populace. Pokud nepřispívají a jde jen o chléb a hry, nechť si to panovník (ať je to kdokoliv) financuje ze svého. Také se mi nelíbí, že i z mých daní dobře žije a dále metastázuje lobbystická skupina, která své politické zájmy maskuje pomocí v tísni.

Nic z toho ale nemůže zakrýt skutečnost, že většina neziskovek dělá záslužnou práci. V sociální oblasti zajišťuje kvalitní a levnější péči, než to dokáže stát. Vždyť i všemi oblíbený Dobrý Anděl supluje to, co by správně měl dělat stát: přerozděluje sociální dávky občanům, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. A co třeba podpora výzkumu léčby rakoviny nebo záchrana drobných, ale důležitých historických objektů – to vše jsou užitečné věci. Přispívám i na pomoc v zahraničí, v místech, kde problémy vznikají, aby se světem nešířily nebezpečné nemoci a lidé mohli důstojně žít v zemích, kde se narodili.   

A to, že máme možnost se svobodně sdružovat, je také hodnota, o kterou bychom neměli přijít. Ano, snaha změnit svět k lepšímu je pro naše otrlé politiky totální nesmysl, my normální lidé ale potřebujeme mít pocit, že můžeme dělat něco smysluplného i mimo termín pro platbu daní a vhození lístků do volebních uren.

Každý má na věc svůj názor, největší starost mi ale dělá jednostrannost komunikace o neziskovkách. Nejpopulárnější představitelé státu prohlašují, že neziskovky jsou pijavice a je třeba si na ně finančně došlápnout. Nikdo tomu ve veřejném prostoru neoponuje - vždyť proč si to rozházet se sympatizujícími občany. A média? I ta mlčí, protože je práce neziskovek nezajímá. Ukazovat pozitivní věci: postavené školy, spokojené seniory, čistý útulek, to je hrozná nuda. Do zpráv se to hodí jen příležitostně, možná jako zpestření místo zvířátek.  

Opravdu mi to dělá starost, protože lidskost, solidarita a pomoc bližnímu jsou hodnoty, které bez veřejné podpory rychle chřadnou.

Na život ve světě, kde nikdo nikomu nepomáhá a výhradním nositelem dobra jsou stát a korporátní nadace, se vůbec netěším.

A politikům, kteří dělají ramena, jak si došlápnou na nepoctivé neziskovky, radím začít u žebrajících Rumunů, kteří objíždějí republiku, předstírají, že neslyší a obírají důvěřivé občany. I v tak zřejmé a triviální věci totiž stát zatím zcela selhává.. už mnoho let.