Eva a Had aneb jak to bylo doopravdy

Kamarádka mi poslala spam – alternativní výklad stvoření. Obvykle podobné dokumenty s koncovkou pps obratem mažu, ale protože jsme se měly večer vidět, raději jsem si jej otevřela. Přeci jenom jsem ji nechtěla zklamat, kdyby se mě náhodou zeptala na vtipnou pointu.

Nuže, spousta obrázků a trocha textu byla o tom, jak Bůh stvořil dokonalého muže: symetrické tvary, plynulé pohyby, brilantní myšlení. Tím se však unavil natolik, že druhý pokus mu už tolik nevyšel. Proto chudáka ženu odsoudil k tomu, aby se od dosažení dospělosti až do konce života neustále vylepšovala sama: mazala se barvičkami, stahovala dolní polovinu těla a zase vycpávala tu horní, polykala antioxidanty a dokonce se nechala i řezat a zase zašívat – to vše ve snaze vylepšit to, co se (prý) Bohu nepovedlo.

Přiznávám, že obrázky nebohých žen (více „před“ než „po“) mi byly důvěrně známé. Je to moje každodenní ranní realita. Přesto mě však tato prezentace vyprovokovala natolik, že jsem se rozhodla kamarádce poslat jiný, ještě vtipnější výklad. Aspoň bude v kavárně o čem povídat...

Tedy moje verze: Bůh stvořil člověka (myšleno muže), pohlédl na něj a viděl, že je dokonalý.

Tenhle pocit znám, když v pátek kolem půl deváté večer tisknu a naposledy procházím svou prezentaci na pondělí. Přes noc se mi to ale v hlavě rozleží a já si vzpomenu, na co jsem ještě zapomněla a co je potřeba rozepsat, takže v sobotu ráno zapínám domácí notebook a dokonalé dělám ještě dokonalejším.

Druhý den ráno tedy Bůh na Adama pohlédl znovu a řekl si, že to umí i lépe! Zkopíroval a vložil to, co bylo dobré, a naopak změnil to, co se mu přeci jenom (pár věcí by se opravdu našlo) tolik nepovedlo.

Byla jsem se svou verzí moc spokojena. Dokonce jsem si říkala, že bych mohla text doplnit pár hezkými obrázky a poslat to i dalším kamarádkám, aby ocenily můj ostrovtip. Jenže potom jsem znejistěla: jak to vlastně tehdy bylo?  Nebyli náhodou muž i žena stvořeni sedmý den z prachu země? Nebo skutečně Eva přišla až osmý den, poté co se Adam pořádně prospal a Bůh mu vyňal nepotřebné žebro?

Nedalo mi to, otevřela jsem si bible.cz a znovu pročetla knihu Genesis. Přišlo to jako rána z čirého nebe. V tomhle smutném příběhu přeci vůbec nejde o to, kdo se jak povedl. To ostatně víme docela dobře - stačí projít pár hostinských zařízení s hracími automaty či nakouknout na mužské toalety během sportovního utkání. Nejde dokonce ani o to, kdo tady byl nejdřív a kdo je vrcholem stvoření. To hlavní je, KDO a PROČ způsobil vyhnání lidí z ráje. To neodvolatelné procitnutí do nám dobře známé reality.

Vždycky jsem měla Evě za zlé, že naslouchala podlému hadovi, zakousla se do jablka stromu poznání a ještě nakonec svedla do zatracení i chudáka Adama. Nemohla se trochu ovládnout? Napít se vlažné vody, dát si trochu vlákniny a odložit konzumaci jablka na další poledne? Vím, je to těžké, hlavně večer, ale přeci jenom si zrovna tohle jídlo mohla lépe rozmyslet. Zvlášť když hadovi jen chvíli předtím správně vysvětlila, co smí a nesmí jíst.

A najednou mi to bylo jasné. Nezdá se vám také, že v tomhle příběhu něco nehraje? Opravdu si myslíte, že Eva tolik toužila po poznání dobra a zla? Skutečně chtěla být Eva jako Bůh? Omyl. Omyl. Omyl!

Eva dobře věděla, co je had zač. Myslela ale na Adama, jak celé dny sedí pod stromem, zahleděný do dálky a na její laskavé pokusy o sblížení odpovídá na půl úst. Eva dobře věděla, o čem Adam přemýšlí a co ho trápí. Adam totiž toužil být jako Bůh. Byl to Adam, kdo chtěl poznat dobro a zlo, kdo chtěl všechno vědět a znát, aby nebyl tím druhým, ale mohl se Bohu vyrovnat.

A naše Eva jako dobrá žena netoužila po ničem jiném, než vyřešit Adamův problém a učinit jej navždy šťastným. Byla ochotná přinést tuto oběť v naději, že se jí Adam odvděčí nehynoucí láskou až na věčnost, která je v ráji čekala.

A jak to nakonec dopadlo? Hm, to už důvěrně známe. Přišlo nejenom vyhnání z ráje, ale také z Hřebenek, Slaného, Dobřichovic, … (zde prosím doplnit místo posledního společného pobytu). A Adam? Když se ho Bůh zeptal, copak se to stalo, stačilo chlapsky říct, že prostě snědl jablko a zhřešil. Milý Adam ale Bohu vyčetl, že mu dal ženu, která mu dala jablko, které on nakonec snědl. Nepřipomíná vám to něco?

Milé Evy! Až budete příště přemýšlet o tom, čím svého miláčka potěšíte, až budete příště vymýšlet zábavný program na víkend, až budete příště v obchodě vzpomínat, cože to ten adam povídal o růžové a výstřihu do véčka, pamatujte na to, že cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky. A že to je Had, kdo vám našeptává, že šťastné budete pouze a jedině tehdy, až bude Adam spokojeně vrnět u stolu, na gauči či pod peřinou a z úst mu nakonec vyklouznou ona dvě kouzelná slůvka „miluji tě“.

Právě tohle byl totiž největší Evin omyl. A právě tím se nás všech prohřešila. Přesto jsem pro to, abychom jí konečně odpustily. A hlavně šly a nehřešily více!