Dva roky pracovat na zákonu a nakonec přijít s tím, co je už dávno běžné v praxi, to je umění hodné kocourkovských radních. Bohužel, stejně se zachovali i naši reální zákonodárci, když se konečně rozhodli „rozštípnout“ problematiku kouření v restauracích. Jak to tedy po řadě měsíců a několika pozměňovacích návrzích dopadlo? Restauratér si může určit, jestli bude jeho provozovna kuřácká nebo nekuřácká. Může také vyhradit prostor pro kuřáky i nekuřáky. Že si o tom rozhoduje už dnes? Ano. Vtip je podle vtipných pánů poslanců v tom, že teď to budou muset označit viditelně u vchodu. A třikrát pozor! Kdo to neudělá, dostane pokutu – jaká hrůza!
Takže kam jsme to vlastně dopracovali? Máme tu další byrokratické opatření, a další možnost pokutovat. Označili byste to za dobrou práci? Já tedy ne, pro tohle si vážně dvě stě poslanců platit nechci.
A další jejich alibismus. Dali tímto zákonem obcím MOŽNOST, aby zakázaly kouření na dětských hřištích, sportovištích nebo akcích, kde budou děti přítomny. Ani tohle nezakázali plošně! Navíc, neměly už dnes obce MOŽNOST regulovat si takové věci vyhláškou? A vůbec, nemělo by být automatické nezamořovat dětem, které se nemůžou nijak bránit, vzduch karcinogenním kouřem?
Autoři aktuálně projednaného zákona, o kterém se původně mluvilo jako o protikuřáckém, Boris Šťastný (ODS), Olga Zubová (nezař.) a Jiří Carbol (KDU-ČSL) v odůvodnění, proč na veřejnosti tuto neřest omezit, píší: „Na následky kouření umírá podle odhadů 18.000 lidí ročně, tj. 50 lidí každý den. Alarmujícím způsobem se zvyšuje počet kouřících dětí a mladistvých, mezi patnáctiletými kouří asi polovina. Vlivem tzv. pasivního kouření umírá v České republice každý rok přibližně 3.000 lidí, v zemích EU je to 22.000 lidí. Vysoké riziko představují zplodiny cigaret zejména pro děti. I krátký pobyt v zakouřeném prostředí znamená zdravotní riziko.“
Proč takové pádné argumenty v Poslanecké sněmovně nefungují? Není to jednoduché. Máme, vlastně jako téměř vždy, před volbami. V ČR kouří podle mnoha výzkumů stabilně třetina lidí. A další početnou skupinu tvoří i restauratéři. Naštvat si je? – toť teprve otázka! Jak vidíme, odpověď byla jednoduchá – raději ne. Nemůžeme pominout ani fakt, že mezi samotnými poslanci a poslankyněmi je mnoho milovníků tabáku. Je tak pro ně těžké rozhodovat objektivně - přece si sami neškrtnou možnost dát si cigaretu při jídle. A pak ta tabáková lobby… Je tu přece tolik proti, tak proč vyslyšet lékaře!
Je to smutné, ale je to tak. Česko se v této otázce zatím téměř nikam neposouvá. Neříkám, že vše, co dělají jinde, je správné. Ale že by se v 31 státech USA, Dánsku, Belgii, Finsku, Švédsku, Velké Británii, Portugalsku, Rakousku, Slovinsku, Francii, Norsku a dalších zemích, kde razantně omezují kouření, tolik mýlili?? A naopak, že by mělo v tomto ohledu pravdu třeba Rusko, Čína nebo Nigérie, které se zatím tímto problémem příliš nezabývá? To tu vážně nejde nikomu o zdraví??!
Nezbývá mi proto, než doufat, že i když zákonodárci zatím mají z nekuřáckých restaurací strach, nebudou se tolik bát podnikatelé. Jsou tu už přece takoví, kteří se s kuřáky, jež si cigaretu při jídle odmítají odepřít, rozloučili, a přece vyhráli. A v dnešním babyboomu, jak se hezky česky říká, bych si dovolila tvrdit, že je to docela sázka na jistotu!
Ještě se ale musím omluvit za titulek těm zákonodárcům, kteří s plošným a úplným zákazem kouření v restauracích souhlasili. A také těm, kteří se snaží s problémem opakovaně bojovat, i když zatím marně. Prosím, vydržte a přijďte s další novelou. Snad už to příště (možná těsně po volbách) vyjde!
