Alespoň podle slov Tomáše Feřteka: „…školy dnes vychovávají z dětí… roboty. Bytosti vykonávající sled příkazů, které se opakují tak často, že už ani nevnímají, co to vlastně dělají. Vstát, sednout, podat sešit, otevřít penál..."
Tudíž všichni absolventi našich škol jsou roboti? Opravdu? Máme věřit samozvanému expertovi? Proč? Teď využívá (nebo zneužívá?) dopisu jakéhosi Honzíka. A jako zručný demagog šikovně manipuluje čtenářem: „Znejistilo vás to? Je možné, že by se děti opravdu ve škole cítily takhle? Ta emoce, která ve vás teď hárá, asi docela přesně pojmenovává, co si o současné škole myslíte.“
Co kdybyste nechal na čtenáři, pane Feřteku, jaká emoce v nich hárá a co si myslí? Dokonce je mi ukradená i vaše povýšená blahosklonnost, když nám dáváte své falešné rozhřešení: „Nedávám to za vinu učitelům, oni taky moc prostoru pro svobodnou volbu nemají a dělají, co mohou. Ta vygumovanost spolužáků, robotizace žactva, výroba mankurtů, to není vlastnost lidí, ale systému.“
Tomáš Feřtek dobře ví, že najde své posluchače na míru. Jenomže svými výpady otravuje ovzduší všem. Především školám a učitelům, ale v důsledku i rodičům a žákům. Do jaké školy máme naše dítě dát? Docela dobrá přihrávka pro školní podnikání: navodit pocit nejistoty, strachu a ohrožení… A hle, soukromé školičky mají nového klienta. Že by to pomohlo „systému“? O to přece vůbec nejde.
