Kariérní řád aneb Osobnost učitele vs. standardizace učitele

Jedním z největších hříchů kariérního řádu předloženého ministryní Valachovou je tzv. standard učitele, který sám o sobě tvrdí, že „je popisem profesních předpokladů a kompetencí vč. jejich stupňování do tří úrovní kvality.“ 

Tak například kompetence 3.3.4 Spolupráce s profesními asociacemi a odbornými komunitami. Učitel v prvním kariérním stupni (čerstvý absolvent vysoké školy) „Má informace o profesních sdruženích a asociacích učitelů, odborných spolcích a komunitách zejména ve svém oboru.“  Co musí dělat a především v dokladovém portfoliu při atestaci doložit, aby mohl poskočit do druhého kariérního stupně? „Sleduje dění v profesních sdruženích a asociacích, odborných spolcích a komunitách, zapojuje se do jejich aktivit.“  Hle, toť věrohodný doklad samostatného učitele! Vyvrcholením profesního rozvoje je pak učitel vynikající, který „Dle možností se zapojuje do práce profesních… bla, bla, bla.“

Všímáte si té nápaditosti autorů? Má informace – sleduje – se zapojuje – Podle autorů Standardu (samozřejmě anonymních, na rozdíl od RVP.ZV) prý v tomto spočívá profesní růst učitele. Hle, toť výsledek několikaleté práce! Když zůstaneme na téže straně Přílohy, s údivem dále čteme: je připraven – podílí se – navrhuje, je připraven – je otevřen – je iniciátorem, má znalosti – je aktivní – má zkušenosti –  Planá hra se slovy.  A  touto hrou bude učitel plnit dokladové portfolio, neboť „Dokladové portfolio je soubor dokladů prokazujících dosažené profesní kompetence…“   Bude tedy adept na první atestaci dokládat, jak pilně sleduje dění v asociacích. Možná postačí každodenní PrtSc webovek.

Totiž „doklad musí být vždy důkazem naplnění konkrétní kompetence ze standardu učitele.“ Nedej bože, aby v daném oboru nebyla žádná asociace, nebo aby byly asociace dvě.  Samozřejmě že doklady musí zapadat do určeného období. V případě druhého stupně do adaptačního období, v případě třetího stupně k uplynulým pěti letům. MŠMT jistě vydá obsáhlou a stejně myšlenkově bohatou metodickou příručku k prokazování kompetencí se seznamem vhodných a nevhodných dokladů. Hle, toť pracovní náplň pro řadu úředníků na Karmelitské! Pak bude následovat invaze vyškolených implementátorů, kteří nám metodickou příručku přežvýkají. Nejlépe formou šablon jako v případě inkluze.

Představa, že by se nějaký opovážlivý učitel obešel bez práce v profesních asociacích, odborných spolcích a komunitách je zcela nemyslitelná, neboť tak pravil Velký Standard. Potřebujeme v české škole totiž především standardní učitele co nejpřesněji zapadající do připravených kolonek.  A pokud vám to celé připadá jako absurdní fraška, pak vězte, že porucha je na straně ministerstva školství.