Ministryně Valachová je s návrhem kariérního řádu konečně spokojená a ztotožňuje se s ním. Jenomže chvílemi jako by vůbec nevěděla, o čem vlastně mluví.
„Co říkáte obavám, že kariérní řád přinese zase podstatně víc administrativy a byrokracie?“ zeptal se ministryně redaktor Učitelských novin (UN 43–44). „Tyto obavy jsem zaznamenala krátce po nástupu do funkce a podle mého mířily k bývalým návrhům kariérního systému, za kterými stáli jiní ministři,“ odpovídá Valachová předvolebním šťouchancem do minulých ministrů. (Inkluzi však naopak hájila jako pokračování práce minulých ministrů.) „Podařilo se nám tuto administrativu eliminovat, eventuálně připodobnit současnému stavu,“ tvrdí pak Valachová sebevědomě.
Opravdu se podařilo byrokracii eliminovat?
Kde v současném stavu máme osobní plán profesního rozvoje?
„Osobní plán profesního rozvoje obsahuje část a) povinnou… a b) fakultativní… Ředitel školy provádí spolu s pedagogickým pracovníkem hodnocení plnění.“
Kde v současném stavu máme vedení dokladového portfolia?
„Dokladové portfolio tvoří: a) arch učitele k prokázání kompetencí ze standardu… b) plán profesního rozvoje... Doklad musí být písemně okomentovaný…“
Kde v současném stavu máme celé atestační řízení?
„Přílohami protokolu o průběhu atestačního řízení jsou: a) doklady prokazující dosažené profesní kompetence… b) tři plány profesního rozvoje… c) strukturovaná písemná hodnotící zpráva školního inspektora… d) písemné vyjádření ředitele školy…“
Že kariérní řád „víc papírů rozhodně znamenat nebude“ ministryni na základě předložených návrhů rozhodně nevěřím. Zato se musím ptát, kolik váží slovo ministryně školství?
