Tomáš Feřtek v Respektu hlásá, že „rozhodně není reálná obecně sdílená představa hordy nevzdělavatelných před školními vraty.“ Lež. Žádná obecná představa o hordách nevzdělavatelných neexistuje. Výmysl, který se snadno vyvrací.
Co se od září změní? „ Všechny děti se budou vzdělávat podle stejného programu. Zatím to tak nebylo. To je hlavně organizační opatření, které má opět především usnadnit život těm běžným školám, které už dnes takové děti vzdělávají. Bude se jim snáze sestavovat rozvrh.“ Lež. Stejný vzdělávací program pro všechny je především důsledkem ostudného rozsudku D. H. a stejně ostudného vydírání Bruselu, že Česká republika přijde o dotace. Že se bude snadněji sestavovat rozvrh? I to je lež, protože tzv. podpůrná opatření budou umožňovat i odlišné učební plány a problémy s rozvrhy mohou být paradoxně ještě větší.
„Nejpodstatnější změna: školy dostanou na děti s handicapem peníze, které jim dosud chyběly.“ Oblíbená ministerská mantra a nebezpečná polopravda. Ano, školy by měly dostat peníze na pomůcky a asistenty. Ale ještě stále zbyde spousta práce, která padne na učitele. Nezaplacené vícepráce. Jen namátkou. Budou to učitelé, kteří budou muset upravit školní vzdělávací programy, budou to učitelé, kteří budou muset sepsat plány pedagogické podpory (další změna, kterou Feřtek přehlédl) nebo individuální vzdělávací plány, budou to učitelé, které budou muset „vést“ asistenty a budou muset jejich práci vyhodnocovat.
„Ano, rizika existují.“ Je jich ale daleko více, než pan Feřtek dokáže dohlédnout. Je jich daleko více, než je MŠMT ochotno připustit. Je jich daleko více a nikdo to nechce slyšet. Nebo už konečně ano?
