V souvislosti s inkluzí se neustále omílá jedno slovo: asistenti, asistenti, asistenti. Jako by to byl spásný všelék. Jenomže to není tak jednoduché, jak si máme všichni myslet. Nedejme se oblafnout.
Kdo je vlastně asistent pedagoga? To je právě otázka. Jestli si myslíte, že jde o odborníky na práci s hendikepovanými dětmi, zejména s dětmi s lehkou mentální poruchou nebo poruchami učení, tak jste vedle jak ta jedle, protože takovým odborníkem je především speciální pedagog, odborník s vysokoškolským vzděláním. A takoví odborníci se nehledají snadno a určitě nestojí ve frontách před dveřmi škol.
Stačí si na prstech jedné ruku spočítat, že i kdybychom čekali na čerstvé absolventy, určitě nemohou dorazit do 1. září 2016. Samozřejmě že vítanou pomocí ve školách nemusejí být pouze vysokoškolsky vzdělaní odborníci. Zejména tělesně postižení žáci potřebují „pomocníky“ zajišťující třeba jejich bezpečný pohyb po škole. A každá škola určitě uvítá i pomoc s dozory na chodbách nebo na mimoškolních akcích...
...ale MŠMT zvažuje také inkluzi dětí s mentálním postižením! To však vyžaduje odbornou pomoc na úplně jiné úrovni, odbornou pomoc, kterou sotva mohou zajistit nekvalifikovaní asistenti. Při vší úctě. Dnes do škol přichází řada asistentů především z úřadů práce. Je pro ně práce asistenta pedagoga profesní budoucností, nebo jen krátkodobou záplatou? Zajistí vláda na ně peníze i v době, až vyschne pramen evropských fondů?
