Trest nebo milost?

Chodí, mrmlá, láteří, má zářivě žluto před očima a koná různé více či méně trhavé pohyby téměř za každého počasí. Sluníčko dělá, co může, aby se zlatavé krásky mohly ukazovat světu, a  když uvidí rozlíceného zahrádkáře, raději se schová za mrak, jen ať si pěkně mrzne, ten ničitel.

Pampeliška nebo chcete-li jinak Smetanka lékařská či Taraxacum officinale. Zahrádkář ji moc v lásce nemá a pilně ji hubí, protože svojí krásou mnohdy zastiňuje i ostatní nižší rozkvetlé krásky. To má květina za trest, že se chce druhým ukazovat. 

Ale běda! Jak nějakého zahrádkáře začne trápit revmatismus, jaterní problémy, cukrovka a je neustále unaven. To potom chodí, plouží se, skučí, skuhrá a spílá sám sobě, proč ji tak nenávistně ničil, házel na kompost a raději jí neudělil milost. 
Kdyby ho tak netrápilo to zatracené revma, klekl by na kolena a hledal, zda ještě někde nezbyly léčivé kořeny, které by nasušil a uvařil si odvar. A na pěkný kašlík by si býval nasušil pampeliškové květy a sladil si čaj medem z nich  připravený.

Jenže pozdě bycha  honiti, a tak kašlajícímu zahrádkáři nezbývá nic jiného, než se  dívat z okna na svoji zahrádku, jak se ty žluté „holky“ smějí a posléze pokrývají svým jemným chmýřím celou zahrádku, aby měl na příště co sbírat na meducínu.

Nejdříve se v trávě nesměle ukrývá,

potom návštěvy přijímá,

postupně dozrává

a na příští sezónu zasévá.