A už jsou tady zase vánoce. Vždy jsem se na ně moc těšila, na spoustu krásných, lákavých vůní, za kterými jsem se s chutí vydala a nikdy se nevracela s prázdnou. Těšila jsem se na spousty pentliček, na různě šustivé papíry, které se daly úžasně rychle zlikvidovat na drobounké kousíčky, na barevné kouličky, které jsem dovedla obratně dostat na zem a užít si s nimi spoustu legrace. Těšila jsem se na zvonivé rolničky, které měly nejhezčí zvuk v noci ve ztichlém domě. Úžasné! Jen jedno nechápu. Proč jsou nyní na stromečku ozdoby dřevěné?
S vánocemi přichází vždy mnoho vzruchu.
I k nám však přijela návštěva a s ní fenka Ajka. Chtěla se se mnou kamarádit, avšak jsem už starší mňaudáma, a tak jsem raději pozorovala ze svého ústraní její hravost a elán, no je to mladá holka. Nakonec, posuďte sami.
Dá mi tady už konečně někdo něco dobrého?
Hurá, balónek, hned ho zlikviduji...
Jsem totiž dost temperamentní psí slečna.
Konečně si se mnou někdo hraje...
A umím být vzorná...
Za trochu lásky šel bych světa kraj...
Je mi líto mých kamarádů, kteří zůstali o vánocích sami... naštěstí moji pečovatelé jednoho takového kamaráda navštěvují a dávají mu trochu té lásky, teplou náruč a něco dobrého pro jeho příjemný pocit v bříšku. Ale co ti, o nichž mnohdy ani nevíme?
Touha po lásce, pochopení, toleranci ...je to stejné jak u nás tvorů ze zvířecí říše, tak u lidí.
Za všechny živé bytosti mám k vám všem tedy jednu velkou VÁNOČNÍ PROSBU.
Pečujte o nás tak, jako byste pečovali sami o sebe, pečujte o stonající, bezmocné, potěšte všechny sklíčené.
Není nad to vzít nás do klína, to se nám to pěkně usíná, pohlaďte nám uši a věřte, že nejen o vánocích každý má duši.
Hezké vánoce přeje všem kočka Linda se svým služebnictvem z říše lidí.
